Konečně. Žádné slovo asi nevystihuje dnešní událost v umělecké dráze Hany Hegerové lépe. Posledních třiadvacet let mohli její fanoušci dokola poslouchat desky, které vydala do roku 1987, žádnou novou nedostali. Čekání skončilo dnes, kdy vychází třináct nových (včetně dvou staronových) písní s titulem Mlýnské kolo v srdci mém.
Čtete rádi idnes.cz?Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE |
Už několikrát prohlásila, že chce deskou splatit dluhy právě svým nejlepším textařům. "Za rok mi bude osmdesát. A splácení dluhů považuji za slušné. A tohle byla moje poslední šance - vím zcela jistě, že tohle je poslední cédéčko, které jsem natočila," tvrdí.
I když druhým velkým motivem pro natočení desky byla láska k Francii, představa, že se s oblíbenými šansony zavře na čas do studia, ji děsila. "Nenávidím studio. Nahrávání ve studiu. Protože se tam hned slyším, už tam slyším ty chyby. A hlavně, já nejsem bůhvíjaká zpěvačka. Moje prestiž je v tom, že mám vždycky dobré texty a písničky jsou dobré i po hudební stránce. Proto si mě lidé kupují a chodí na koncerty. Jinak se necítím být zpěvačkou, to vskutku ne. Nikdy jsem po tom netoužila. Hrozně jsem se divila, když jsem najednou viděla plakát a na něm bylo napsáno: zpívá Hana Hegerová. A nikdo jiný. Když jsem byla v Semaforu, nikdy jsem nestála sama na jevišti, tam nás subret bylo několik. To, že jsem zůstala sama, za to mohly často až banální náhody. Osud mě vždycky k něčemu zavál, já takové ambice neměla," vzpomíná zpěvačka.
Na desku si vybrala písně Georgese Moustakiho (La Dame Brune), Michela Legranda (The Windmills Of Your Mind, La valse des lilas) nebo Serge Gainsbourga (Quand j'aurai du vent dans mon crane).
Krásná, ale příliš těžká
Je tu i píseň Nantes od šansoniérky Monique Serfové neboli Barbary. Hegerová původně chtěla na desku od Barbary písně dvě, ale na tu druhou už její hlas nestačil. "Jednu písničku s báječným přebásněním, která je velmi těžká, jsem nebyla schopná udělat. Původně jsem ji na desku chtěla, ale pak jsem řekla Petrovi Maláskovi, že pokud ostatní písničky budou stačit do počtu, tak tuhle bych vynechala. Barbara měla v repertoáru píseň, jejíž překlad byl Tam v Marjánkách. Je to velice nádherné, ale také velice těžké, tak jsem se toho zbabělým způsobem zbavila. Nedá se nic dělat," tvrdí Hegerová.
Oporou jí byli dva muži - klavírista a skladatel Petr Malásek a zvukový mistr Michal Pekárek. "Musím jim moc poděkovat. Měla jsem tam písničky, kterých jsem se strašně bála, zda je zvládnu, a oni se mnou byli velmi trpěliví. Když ta deska bude dobrá, je to i jejich zásluha."
Nové písně teď uslyší návštěvníci pravidelných koncertů v pražském divadle Kalich, větší se bude chystat příští rok ke kulatinám.
Jedno přání má pěvecká legenda už teď: "Nemám ráda tu první dámu českého šansonu. Máme jiné a velmi dobré zpěvačky. Jedinou omluvou pro tuhle nálepku je to, že jsem se stala známou Milordem, písní z repertoáru Edith Piaf. To je asi jediná omluva, jinak žádná první dáma nejsem."
