Dokud byli partou dvou tří singlů, nebylo těžké v nich vidět svět zítřka. Byli ironičtí, energičtí a rozhodně si troufali. O zajímavém křížení kytar jako břitva, burácivého breakbeatu, laciných kláves a načuřeného rapozpěvu nemluvě.
Teď, když je deska venku, je těžké se ubránit pocitu, že tahle pětice z Leedsu vzala všechno, co se o ní říkalo, trochu moc vážně. Hadouken! prostě přistoupili na roli hlasu post-emo generace (viz text Get Smashed Get Crashed) a svůj nadhled přelili patosem.
Zklamání ale zažívám i z toho, jak rychle se jejich hudební model opotřebovává a že zhruba v půlce desky, někdy u Crank It Up, férově začíná druhé kolečko, kdy všechno, co už bylo řečeno, jednoduše zopakují. A že jediný výraznější pokus o vybočení je vyměklá Driving Nowhere, která je v rámci celku uvěřitelná jako zpráva, že hlavního špatňáka v příští Smrtonosné pasti bude hrát Woody Allen.
Nechci říct, že nad Hadouken! lámu hůl. Říkám jen tolik, že jejich první desce přes všechno to cenění zubů chybí schopnost opravdu kousnout.
Hadouken! - Music For An Accelerated Culture
Surface Noise/Warner Music
Nej skladby: That Boy That Girl, Declaration Of War, Liquid Lives
Hodnocení Filter: 70 %
