Rostoucí ambice, ale i zájem. To jsou věci, které jsou zejména v posledních letech stále výraznějším znakem letního festivalu Rock For People. Letos už potřetí se rozezněl areálem vojenského letiště u Hradce Králové, kam se přestěhoval ze svého původního domova v Českém Brodě. A vede se mu tam víc než dobře. Na letošní várku dalších zvučných jmen světové hudební scény se zatím přijelo podívat přibližně dvaadvacet tisíc lidí.
Bramborový guláš
Areál byl hudebním fandům v omezené míře k dispozici už v pátek 3.7. programem příznačně pojmenovaným "Večírek pro nedočkavé". Ten na dvou pódiích nabídl Žlutého psa nebo česko-britské The Chancers. Většina příchozích si ale počkala až na reálný start následujících dne.
Pocítil to každý, kdo v sobotu odpoledne zamrzl v ucpané nudli, v níž proměnil příjezd po hradecké dálnici D 11. Mezi prvními, kdo nově příchozím hráli do kroku a do rytmu zatloukání stanových kolíků v přilehlém stanovém městečku, byli domácí UDG, Wohnout, Mňága & Žďorp nebo Chinaski.
Vystoupení těchto kapel – vzhledem k tomu, že je možné vidět je na drtivé většině domácích letních festivalů – nijak dramaticky nevybočovala ze standardu. "Jejich" publikum tento hudební ekvivalent bramborového guláše spořádalo s gustem a ještě si šlo pro nášup.
Prvním poslem zpráv ze světa, kde ponožky v sandálech jsou mimo zákon, byli půl hodiny po osmé londýnští Hadouken!. Jeden z objevů loňského roku, jejichž mix punkové naježenosti, hutných tanečních spodků a britské grime scény od loňské premiéry před českým publikem na Planet Festival v Táboře ještě víc "zrockovatěl", což na první pohled signalizoval fakt, že k nim přibyl druhý kytarista.
Patrné to ale bylo i z aktuálních živých verzí skladeb z loňského debutu Music For An Accelerated Culture, ale i z ochutnávky z druhého alba, plánovaného na začátek příštího roku. Tu kapela podle slov frontmana Jamese Smithe před hrála publikem vůbec poprvé.
A přestože Hadouken! rozhodně nepatří k interpretům v domácích médiích exponovaným, divoce skákající dav jim vyjádřil jednoznačnou podporu. Na oplátku jej Hadouken! doslova usmažili živou předělávkou legendární skladby Song 2 od britpopových klasiků Blur, kteří večer předtím odehráli svůj velký comebackový koncert v londýnském Hyde Parku.
Podobně to mezi publikem a pódiem sepnulo i během vystoupení o generaci starších veteránů britské breakbeatové scény, skupiny Freestylers, která se přízni českých fanoušků těší dlouhodobě.
Jejich nástup byl sice možná až příliš ovlivněn snahou ukázat, že i oni umějí zostra hrábnout do strun, ale postupně, když začalo docházet na starší čísla, zejména skladby ze skvělého debutu We Rock Hard z roku 1998, se jejich koncert zvrhl v živelný mejdan.
Nepochopení
Velké vzájemné nepochopení naopak viselo ve vzduchu během vystoupení hlavních hvězd sobotního večera, britských rockových revivalistů Arctic Monkeys. Kapela, která v Británii s přehledem vede komerční hitparády a jejíž indie rock s těžkým kytarovým zvukem, inspirovaný šedesátkovými kapelami jako Cream nebo The Who tu současně získává prestižní ocenění, v Hradci Králové tvrdě narazila.
První půlce jejich setu byl sice přítomen skoro každý návštěvník festivalu, který ještě neležel v trávě do polomrtva zpitý s tváří zabořenou do krtinců. Brzy se ale ukázalo, že většina sem šla čistě ze zvědavosti. České publikum prostě jednu z nejvýznamnějších současných mladých kapel planety prakticky nezná a na to, aby ocenilo textařské mistrovství zpěváka Alexe Turnera jsme asi příliš rozmazlení naší "dabingovou školou" – tzn. neumíme anglicky.
Dav postával, občas někdo zapískal nebo zatleskal, ale o bouřlivé masové ovaci nemůže být řeči. A řídnul. Hrozící mezinárodní skandál se vehementně snažilo odvrátit aspoň několik stovek zapálených fandů v první řadách, ale ani tak nebylo nemožné nevidět, že kapela je tím nezájmem trochu rozladěná a hraje si tak trochu pro sebe.
Ke konci se sice i obvykle spíš nekomunikativní Alex Turner vybičoval k několika lžím o skvělém publiku, jimiž se z lidí pokoušel vymámit nějakou reakci. Ale pokud nepočítáme hitovky When The Sun Goes Down nebo I Bet You Look Good on the Dancefloor z první desky Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not, bylo to přinejmenším vlažné.
Standardně výborné muzikantské výkony Arctic Monkeys, zvlášť s ohledem na nízký věk kapely 20+, nový singl Crying Lightning z chystané třetí desky Humbug ani stratosféricky snivou baladu Only Ones Who Know z dvojky Favourite Worst Nightmare, již podle Turnerových slov kapela naživo hrála teprve podruhé za svoji existenci, prostě nikdo moc neocenil. A pokud ano, rozhodně nebyl v přesile.
Uvidíme, jak české publikum přijme jejich britské souputníky a další obří jméno současného britského alternativního rocku. Čtveřici Bloc Party s charismatickým černým frontmanem Kelem Okerekem, jejichž existenci se česká média pokoušejí domácímu publiku tajit podobně vehementně. Těm bude stejná stage patřit o dva dny později...
Ale dobrá zpráva na závěr je: neprší. Zatím...
