Desmond T. Doss dostal za své hrdinství Medaili cti, Gibson za svůj snímek na udílení Hollywood Film Awards cenu pro režiséra roku. Dossův čin je nezpochybnitelný – a jeho filmová verze?
Řekněme úctyhodná. Sice se nevzdá tradiční podoby historických portrétů od dětství přes lásku a rukování až k válečnému peklu na příkrém srázu, odkud hrdina spouští raněné, takže si divák jeho misi přehledně až průhledně spojí s Dossovou klukovskou průpravou ve skalách i s jeho dvojitou smyčkou při armádním výcviku. Nicméně patos drží Gibson na uzdě a navíc i víru, jež členovi Církve adventistů sedmého dne nedovolí nosit zbraň, zvěcní světskou zkušeností. Neboť mladík, jehož Andrew Garfield hraje s bezelstně se zubící neústupností, dvakrát málem zabil své blízké – a to je stejně silný, pro dramatickou motivaci dokonce vděčnější důvod, proč se straní násilí.
Jeho romanci lze vzít na milost jen proto, že se nebojí smíchu, klíčové okamžiky se odehrávají v uniformách. Patří k nim drsně zábavný dril v pojetí Vince Vaughna, bezradný vojenský soud a konečně bitevní výjevy, kde Gibsonova instrumentace scény soustředěná na maličký kousek půdy dovedně využívá velké detaily. Hodně kruté, včetně vyhřezlých střev či dobíjení raněných takřka maniakálními Japonci.
Pravda, Zrození hrdiny nevypráví příběh s tajemstvím, nýbrž ilustruje životopisné heslo, ale činí tak docela zručně a vkusně, bez přepjaté hysterie. I když trofej pro režiséra roku lze brát spíše jako gesto odpuštění prostořekému Gibsonovi, který své „kacířské“ výroky vykoupil slušným dílem tak očividně křesťanským, jak si jen lze představit.