Axlovy hvězdné manýry jsou noční můrou všech promotérů. Zrušené koncerty na poslední chvíli bývaly běžné a málem to potkalo i Prahu.
Lídr Guns N'Roses naštěstí stihl i přes potíže na londýnském letišti odletět, aby dosedl na Ruzyni někdy před devátou hodinou večerní.
Na rozdíl od Sebastiana Bacha, který letěl s ním a na pódium Sazka Areny šel se svou sólovou kapelou prakticky hned, měl tak čas dát se trochu do rychtyku.
Přesto museli fanoušci, kteří si na úvod vyslechli ještě další předkapelu Avenged Sevenfold, čekat až do 23:12, než z čínskými nápisy ověšeného pódia zaznělo intro a Axl Rose pak do prvních ohňostrojů zavřískal Welcome To The Jungle.
Bylo to na dlouhou dobu naposledy, co halou projelo mrazivé nadšení. Publikum unavené z čekání reagovalo vstřícně, ale vlažně, a sžívalo se s novou podobou Guns N'Roses, v nichž kromě Axla a klávesisty Dizzyho Reeda jsou samé nové tváře.
Jde o výtečné muzikanty, jenže jako by bez duše. Hudební duše Guns N'Roses vždy stála na Slashových sólech, ale bohužel ani jeden z ekipy tří kytaristů Robin Finck, Richard Fortus a Ron "Bumblefoot" Thal ho nemůže nahradit.
Noví Guns N'Roses připomínali revival sebe samotných a to včetně Axla, který se paradoxně písničku od písničky zlepšoval. Jeho vokální trable byly patrné se začátku v Live And Let Die, kterou si posadil hlouběji, zaváhal i ve Sweet Child O'Mine.
Koncert byl navíc koncipován tak, aby si mohl vždy po několika písních odpočinout a tak publikum muselo poslouchat nudné sólování jednotlivých muzikantů, z nichž z letargie vytrhl snad jen Dizzyho klávesový part a Bumblefootova kytarová verze Don't Cry, kterou si lidé broukali sami pro sebe.
Už s celou kapelou pak dav odzpíval našláplou hitovku You Could Be Mine, do reggae hozenou a prodlužovanou verzi Knockin' On Heaven's Door (mimochodem, Axl sleduje fotbal: "Jste nás porazili 3:0, vy sráči!").
Vydařená byla balada November Rain s provokující pauzou před gradujícím finále, když už to vypadalo, že si Axl na vypjatou pasáž netroufne, ale zvládl ji s vervou, možná i díky tomu, že seděl za piánem.
Lídr Guns N'Roses už toho nenaběhá jako na vrcholu slávy, ale přesto patří pohyb po pódiu k jeho silným stránkám. Už nelítá, spíše poletuje, občas se vydal do druhéha patra pódia za rytmickou sekcí, nad níž visela projekce využívaná pro střídmé projekce a prostřihy z koncertu.
Praha se dočkala i dalšího klasického člena G N'R, kytaristy Izzyho Stradlina, který od půlky května hostuje na koncertech vždy na závěr koncertu, který v Praze vrcholil od Axlova duetu se Sebastianem Bachem, když si spolu střihli My Michelle.
Izzy poprvé zabral ve Think About You, rozcinkal svou kytaru v Patience a vydržel i na nářezovou excelentní verzi Night Train. Dvoudílná přídavková část končila o půl druhé ráno hitem Paradise City.
Guns N'Roses roku 2006 stojí na své minulosti, kterou si žádají i fanoušci. Nové písně příliš nezabirají, i když například Better není úplně špatné koncertní číslo. Dokud nebude na světě nové album, zřejmě se to nezlepší.
Axl a jeho nová parta nabízejí zábavu, jenže patnáct let starou. Můžete být zklamaní a naštvaní, nebo rezignovat a bavit se. Za Prahu si kapela zaslouží růži, i když jen jednu a opelichanou. Ale nedivil bych se, kdyby někdo chtěl vytáhnout pistoli...
Guns N'Roses
Sazka Arena Praha, 13. června 2006. Předkapely Avenged Sevenfold a Sebastian Bach. Pořádala agentura Interkoncerts.
Hodnocení iDNES: 
