Principálem souboru je Daniel Gulko, Američan s evropskými kořeny. Do letenského šapitó přivezl představení Grimm na motivy příběhů slavných pohádkářů. První ze série představení je na programu dnes.¨
V pohádce obvykle jde o boj dobra proti zlu. O čem je vaše inscenace?
V pohádkách bratří Grimmů je víc přítomné světlo a stín než krystalické dobro a zlo. Hrdinové mají obě polohy, mezi nimiž musí nalézt rovnováhu, což bývá velmi strastiplné. Nevýhodou pohádek je, že mívají jednoho hrdinu a naše divadlo nefunguje podle systému hlavních a vedlejších rolí. Takže přestože jedním z prvních nápadů byla Popelka či Sněhurka, sáhli jsme po Sedmi havranech, příběhu dívky, která musí vysvobodit zakleté bratry. Nečekejte přímé vyprávění, ale obrazy. Inscenace má spíš temnou, strašidelnou atmosféru, ale často se stává, že naše obrazy lépe chápou děti než dospělí. Na cirkuse se mi líbí, že je pro všechny - rodiny s dětmi i byznysmeny - je to lidová zábava v nejlepším slova smyslu, kde si diváci vidí do tváře a sdílejí emoce.
Mohou časem nové cirkusy nahradit ty klasické?
Myslím, že ne, klasické cirkusy zůstanou, ačkoli dnes již jsou jen zábavou pro děti. Mám staré cirkusy rád, inspiruji se jimi. Snažím se vrátit cirkusu jeho původní magii. Kde jinde jste dříve zažili pocit nebezpečí, viděli šelmy i nahou kůži artistek? Dnes si stačí jen zapnout televizi. Chci, aby naše publikum znovu zažívalo to, co běžný cirkus poskytoval třeba před sto lety. Nejde o pouhý pocit vzrušení z fyzických akcí akrobatů, ale i hluboké společné prožití dalších emocí jako úžas, zmatení, smích.
Prožil jste několik let v Praze, učil v ateliéru Ctibora Turby. Jak vás Turba ovlivnil?
Vždycky mě fascinovala Ctiborova záliba v černém humoru. Naučil jsem se od něj, že i těm nejhorším věcem se dá smát.
