Obdiv je ovšem na místě. Ikona operního světa si po obtížných začátcích právem užívá čtyřicetiletého výročí jevištního debutu. Ve svém věku (není třeba zastírat, že jí letos bude 62 let) má svůj kovový svítivý hlas stále pod obdivuhodnou kontrolou.
Dechová technika, umění nádherného legata, ohebnost, zesilování a zeslabování, měkounká pianissima, vypalování průrazných a silných, nikoli však pronikavých výšek, všechno tu pořád je – a perfektní.
Čím více se tóny blíží ke třetí oktávě, tím je Gruberová lepší. A pokud občas mohl vznikat pocit, že na opačném konci hlas není tak pevný a znělý, Gruberová takový dojem rychle zaplašila dalším vokálním efektem.
Se svou virtuozitou si stále může troufnout na árii Konstanze z Mozartova Únosu ze serailu. Také ve slavné árii šílené Lucie z Donizettiho Lucie z Lammermooru se dodnes může poměřovat s mladšími kolegyněmi. Škoda jen, že se úplně nepodařilo secvičit dialog s flétnou. Lekcí byly i árie z Belliniho Normy a Beatrice di Tenda.
V přídavcích se rozloučila Adélou ze Straussova Netopýra, v níž ukázala zase jinou stránku svého umění. Vřava, která se rozpoutala, utichla až po mnoha a mnoha děkovačkách, teprve když koncertní mistr dal hudebníkům pokyn k odchodu. Orchestr pod taktovkou manžela Gruberové Friedricha Haidera poskytl standardní doprovod a představil i ukázky méně známé, leč půvabné hudby Ermanna Wolf-Ferrariho.
Deset procent zbývajících do absolutního hodnocení budiž výrazem skutečnosti, že s výjimkou hostování Vídeňské státní opery roku 1979 (které mladší generace nepamatují) jsme Gruberovou u nás v operním repertoáru neslyšeli. Prostě jsme ji nezažili v době, kdy hlas byl nejen perfektní, ale navíc i mladý a svěží.
PRAŽSKÉ JARO
Edita Gruberová, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Friedrich Haider. Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 25.května 2008.
Hodnocení MF DNES: 90 %
