Peter Greenaway se narodil roku 1942 v Newportu ve Walesu, již ve dvanácti letech se rozhodl stát se malířem a nastoupil do kursů College of Art ve Walthamstow. S filmem měl poprvé co do činění ve svých dvaceti letech, kdy pracoval jako střihač krátkých dokumentárních snímků v Central Office of Information. Přestože se převážně jednalo o nudnou práci, prošlo mu zde rukama velké množství filmového materiálu a mohl tak proniknout do jeho technik a prostředků tvůrčího vyjádření. V roce 1966 začal točit vlastní krátké filmy, které zcela odmítaly klasické vypravovací schéma, jednalo se spíše o bizarní obrazové reflexe, do velké míry ovlivněné poznatky strukturální lingvistiky a různých filosofií.
Jeho první film, pětiminutový Vlak (Train) zachycoval příjezd posledního parního vlaku do Waterloo Station za doprovodu hudby, což vyvolávalo až dojem jakéhosi mechanického baletu. V podobném, minimalistickém duchu se odehrával i následující snímek Strom (Tree). V roce 1975 na sebe upozornil čtyřminutovým snímkem Okna (Windows), ve kterém skrz různá okna zachycuje anglickou krajinu, za doprovodu suchého komentáře o nehodách způsobených vykláněním z oken.
Ve hraném filmu debutoval snímkem Umělcova smlouva (1982), barokně okázalou podívanou o vraždě na anglické usedlosti. Jeho další filmy, například šokující Dítě z Maconu, které silně pobouřilo katolickou církev, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, Prosperovy knihy nebo Pillow Book se odehrávají v podobném výtvarném duchu, pro který je příznačný opulentní vizuální styl, ve kterém není ani trochu jednoduché se orientovat. Objevuje se několik úrovní filmového zachycení, nejrůznější obrazy v obrazech, velkou roli v jeho filmech hrají i barvy, které vypovídají o atmosféře, náladě, či dokonce úmyslu jednajících postav.
Greenaway, režisér, malíř, hudebník, střihač a producent se snaží do svých filmů dostat od každého média něco, ale tak, aby celek působil kompaktně. Jeho snímky odmítají závislost filmu na literatuře a na její vypravěcí funkci. Režiséři by podle něho měli přistupovat k filmům jako k samostatnému médiu, které má mnohem více možností, než jen vyprávět příběh.
The Belly of an Architect |
Prosperovy knihy |
Topení po číslech |
Umělcova smlouva |