Vlastně je tu k mání jakési "best of Goya": klasické příklady nejen z autorovy tvorby, ale i z fantazijního proudu v dějinách světového umění.
Goya (1746–1828) cykly vytvořil na přelomu 18. a 19. století. Zachytil výjevy, které mají jako společného jmenovatele monstrozitu. V Rozmarech a Příslovích udávají tón bláznivé, fantazijně potrhlé i výsměšné motivy. Tauromachie zachycuje koridu, "krvavý sport" mezi člověkem a zvířetem. A Hrůzy války otřesné surovosti, kterých se dopouštěla francouzská vojska na španělských civilistech v roce 1808.
Goyovy práce jsou suverénní a nadčasově platné nejen pro autorovu zručnost, jeho vynikající řemeslné dovednosti, ale i pro způsob jeho vidění. Goya byl sice umělcem v královských službách, ale zároveň citlivým pozorovatelem a přesným kritikem člověka své doby, se všemi jeho slabostmi, pošetilostmi, zábavami i tragédiemi. V jeho díle doznívají noční můry středověku, stejně jako ožívají hrůzy 20. století.
Francisco Goya byl vizionářem, mistrem imaginace, výjimečným umělcem. Jeho dílo, zejména grafické, stojí mimo čas. Proto se vyplatí vidět je opakovaně, třeba zrovna na Kampě.
Recenze: výstava 90 %
