Poslední tvůrčí počin velkého režiséra diváka bere do Madridu roku 1792.

Poslední tvůrčí počin velkého režiséra diváka bere do Madridu roku 1792. | foto: The Saul Zaentz Company

Goya a duchové podle „antiintelektuála“ Formana

  • 11
Oscarový režisér českého původu žijící v Americe natočil příběh o španělském malíři za časů inkvizice. Jaký je Goya podle Miloše Formana ve filmu, jehož pražská premiéra slibuje příjezd hvězd?

Poprvé se červený koberec pro slavnostní start Goyových přízraků rozvinul loni v září v Madridu; logicky, neboť právě v malířově vlasti se film Miloše Formana začal 5. září 2005 natáčet.

Po Španělsku přišly na řadu Německo s Rakouskem a 1. února se dočkají česká kina. Na 31. leden je ohlášena pražská premiéra, kterou má vedle režiséra, producenta Saula Zaentze, scenáristy Jeana-Clauda Carriéra a skladatele Varhana Bauera navštívit i hlavní trojice hvězd.

Titulní roli hraje Stellan Skarsgard, jeden z Pirátů z Karibiku, jeho protihráče z řad inkvizice představuje Javier Bardem, nominovaný na Oscara za drama Než se setmí, a dívku trpící na mučidlech, jež zasáhne do jejich životů, ztvárnila hrdinka Hvězdných válek Natalie Portmanová.

Dávný nápad, dávný tým
Trio osudů však kromě osobních vášní určuje doba; děj začíná v pozdní éře inkvizice, přejde do období Napoleonova vpádu a končí porážkou Francouzů Wellingtonovou armádou. „Když smícháte dějiny KSČ se španělskou inkvizicí, vyjde vám z toho Goya jako řemen,“ shrnul režisér v rozhovoru pro MF DNES, jak hledal k látce klíč.

Poprvé na ni pomyslel - ještě bez Goyi - už coby student pražské FAMU. „Četl jsem knihu o španělské inkvizici a napadlo mě, že by to mohl být skvělý příběh. Nějak zvláštně se ve mně prolínal pocit žití v komunistické společnosti a za španělské inkvizice. Ovšem věděl jsem, že v totalitě se něco takového natočit nedá. Tak jsem na to zapomněl. Na dlouho.“

Uběhly roky, Forman už žil ve Státech a se Zaentzem měl za sebou dvě oscarová díla: Přelet přes kukaččí hnízdo a Amadea. Právě s Amadeem byli společně v Madridu, když si zašli do obrazárny Prado - a tam je uchvátily Goyovy obrazy. „Měl jsem je pořád před očima. Teď jsem o něm chtěl točit víc než kdy jindy,“ líčí režisér. Svěřil producentovi svůj dávný plán filmu o inkvizici a navrhl propojit jej s Goyou. Zaentz byl pro, najde-li se příběh, jenž nápad posune dál. A přišel Jean-Claude Carriére.

Forman a Carriére se poprvé setkali roku 1966 na festivalu v Sorrentu, poté spolupracovali na filmech Valmont a Taking Off. „Zaujala mě touha vyprávět ne přímo o Goyovi, ale o Španělsku za Goyova života,“ říká scenárista. „Goyova doba tvoří zajímavý rámec. Přelom 18. a 19. století je asi jedním z nejdůležitějších období dějin Evropy vůbec, kvůli Francouzské revoluci a nástupu Napoleona, kdy Španělsko patřilo k zaostalým národům: katolické, konzervativní, bez vlivu osvícenských filozofů, se stále funkční inkvizicí,“ vysvětluje Carriére, proč Formana ta doba natolik fascinuje.

A režisér přidává další důvod: „Všechny její paradoxy a změny odrážely dobu, v níž jsem žil já. Nejprve v demokracii, pak za nacismu, v komunismu, opět v demokracii, za komunistů a zase v demokracii.“ Vidí třeba následující podobnost: „Napoleon vpadl do Španělska s tím, že přináší pokrok a ideály Francouzské revoluce. Ale co to je? Připomnělo mi to vlastní zážitek, jak sovětská vojska vpadla do Československa s tvrzením, že nesou svobodu.“ V chaosu válek a střídání režimů se Goya podle Formana politicky neangažuje: „Prostě byl jen skvělý pozorovatel, jako novinář. Zaznamenával. Jak říká ve filmu - Maluji, co vidím.“

Dívka z obrazu
V roce 2003 začali Forman s Carriérem v režisérově domě psát scénář; deset hodin denně. Vedle apolitického Goyi se jim začal rýsovat jeho protipól, inteligentní muž odhodlaný změnit svět - kněz inkvizice a poté stoupenec revoluční vlny z Francie bratr Lorenzo, jenž se pozvolna stal hlavní postavou. Mezi oběma muži stojí dívka poskytující malíři svou tvář a knězi v mučírně své tělo.

Pro roli Goyi chtěli Forman se Zaentzem od počátku Bardema. „Když mi můj agent zavolal, že se mnou chtějí mluvit, myslel jsem, že si dělá legraci. Až po setkání jsem uvěřil. A jako Španěl jsem předpokládal, že budu hrát Goyu; připadalo mi to samozřejmé,“ vzpomíná herec. Nevěděl, že se důležitost hrdinů změnila. „Po mnoha debatách jsme pochopili, že by příběh s Goyou v popředí nefungoval,“ říká Zaentz. „Je velmi důležitý, ale ne hlavní.“ Takže Bardem nakonec dostal roli Lorenza, což považuje za ještě větší šanci: „Je to muž silné a tvrdé víry, říkal jsem mu fanatik. Ale není to zloduch ani šílenec, pouze muž plný vášně, kterou občas nedokáže kontrolovat.“

Představitele Goyi našli producent s režisérem v letadle, kde sledovali jakýsi film. Nebyl prý „nic moc“, ale v jedné chvíli ukázal Forman na obrazovku - „tady je náš Goya“. Byl to Skarsgard. „Vypadám úplně jinak než Goya, ale film je fikce, nepotřebuje skutečnou fyzickou podobu,“ vysvětlil herec. Portmanovou neznal Forman vůbec; zahlédl ji na obálce módního časopisu, pak viděl Goyův obraz Mlékařka v Bordeaux a uvědomil si, že mají stejnou tvář. „Tak jsem si pustil film Na dotek a viděl, jak je dobrá, a věděl jsem, že ji chci. Má neuvěřitelný, obrovský, překvapivý rozsah - to bylo podstatné, protože vlastně hraje tři rozdílné postavy,“ naznačuje hrdinčiny proměny v čase a ve vlastní dceru.

Dědeček Španělů
V městečku San Martin de la Vega blízko Madridu, v bývalém statku ze 16. století, vznikla podstatná část filmu. Goya zde maluje bratra Lorenza i jejich společnou osudovou ženu, točily se tu scény z hladomoren, sklad nářadí a obilí se stal žalářem, v jedné stodole se vyslýchalo, ve druhé vyrostly vězeňské cely. „Využili jsme každý centimetr, spalo tu tři sta lidí,“ vzpomíná Zaentz.

V Segovii vznikl násilný nájezd Napoleonovy armády - díky pěší zóně a románským kostelům město působilo jako Madrid před dvěma sty lety. Kopce u Toleda obsadila vojska vévody z Wellingtonu. A samozřejmě si zahrály mnohé paláce, přičemž tým hlídal sebemenší nepřesnosti, na něž jsou prý Španělé hákliví. Podle poradkyně filmu Carmen Ruiloby je Goya národním symbolem: „Náš profesor říkal, že je součástí rodiny, každý Španěl v něm vidí dědečka. Byl to světový malíř a génius, ale mluvící přímo k srdcím lidí.“

A jak ho hraje Skarsgard? „Skromně; skromnost je ten klíč,“ tvrdí Forman. „Je velice nebezpečné vytvářet umělecké génie, jiné než ostatní lidé, způsobem, jakým žijí. Skarsgard je tak skromný! Věřím každému slovu, každému gestu, které udělá.“

Herci zase chválí režiséra. „Forman je samosebou skvělý režisér, ale navíc tak vtipný!“ líčí Skarsgard. „Nejúžasnější Formanovou vlastností je jeho smysl pro humor. Každý den celých pět měsíců, nikdy ho neopustil,“ přidává se Bardem. A Portmanová si Formana představovala úplně jinak: „Podle jeho filmů jsem si myslela, že musí být obrovský intelektuál; je neskutečně sečtělý a chytrý, kdyby chtěl, jistě by jím byl. Ale on je skoro antiintelektuál. Nechce dělat věci zbytečně složité či doslovné. Důležité detaily ctí, ale pak jde a udělá to po svém; vlastní pocitový portrét.“

,