RECENZE: Gorillaz vyrazili proti Trumpovi. Ale mohlo to dopadnout lépe

Damon Albarn a jeho kreslené „opičky“ přicházejí po sedmi letech s deskou Humanz. Naživo ji představí na turné, které se 14. listopadu zastaví také v pražské O2 areně. Problém s novým albem je ten, že ač jeho politický postoj je silný, hudebně trochu nudí.

Gorillaz | foto: MySpace

Virtuální „kapela“ Gorillaz stvořená už před téměř dvaceti lety frontmanem britských Blur Damonem Albarnem a Jamiem Hewlettem, který dal opičí partě obrazovou podobu, je zpátky. Po dlouhých sedmi letech a spekulacích, že skupina končí. K tomu přispělo i Albarnovo sólové album, které v mezidobí pustil do světa.

Humanz

55 %

Autor: Gorillaz

Gorillaz vydali desku Humanz a jako vždy si na ni pozvali řadu hostů. Jenže kromě Noela Gallaghera, který je autorsky spolupodepsaný pod rozjetou závěrečnou skladbou We Got the Power, to jsou vesměs neznámá jména. Tuzemskému publiku možná zarezonuje Benjamin Clementine, hlavně proto, že se o něm mluví jako o účastníku letošních Colours. Nicméně získal prestižní cenu Mercury a tady se svým zpěvem podílel na singlu Hallelujah Money.

Album je podle Albarna „emocionální reakcí na politiku“, a byť tu nenajdeme žádnou explicitní zmínku, je zřejmé, že jde o komentář k vítěznému tažení Donalda Trumpa.

I proto se možná mezi hosty Gorillaz tentokrát objevují více Američané než Britové. Dokonce se přidal americký herec a komik Steve Martin s Přísahou nonkonformisty, což je pasáž z jeho čtyřicet let starého a Grammy ověnčeného komediálního alba A Wild and Crazy Guy.

Obal desky Humanz

Deska vznikala více než rok, od září 2015 do konce loňského roku a opět vzešla v podstatě jen z Albarnova iPadu. Jde tedy o čistou elektroniku a vlažnější fanoušci, kteří Gorillaz vnímají především prizmatem rádiových singlů, asi zaznamenají, že tu není jediný pořádný, chytlavý hit. Což je docela problém, protože dvacet tracků v celkové délce téměř padesáti minut už chce nějaký záchytný bod, kterého se však Humanz příliš nedostává. Nemluvě ani o deluxe verzi alba, která je natažená ještě o dalších zhruba dvacet minut.

Deska tak sice připomíná večírek po vyhlášení voleb, ale postapokalyptický svět, jenž měl Trumpovým vítězstvím nastat, zobrazuje bezrozměrně a bezkrevně. Marná sláva, i politický protest se dá pojmout tak, aby povznesl. A Gorillaz přece vždy byli kapelou, která vzrušovala. Což je přesně ta emoce, která se po poslechu Humanz dostaví jen těžko.