Gombitová: Nejistota a bolest vítězí nad slávou

Slavnostní večer, rozdávají se prestižní hudební ceny. Sál je plný známých umělců. Najednou všichni vstávají a tleskají. Vzduch je nabitý obdivem a úctou, až z toho mrazí. Takové uznání sklízí jen jediný host: Marika Gombitová. Stále je velice populární, přestože od té doby, co před dvaadvaceti lety zůstala po nehodě na vozíku, už téměř nevystupuje.

Ve slovenských anketách o nejpopulárnější zpěváky a zpěvačky stále obsazuje jedno z prvních tří míst. Když vyjde v reedici některá z jejích starých desek, jde dobře na odbyt na Slovensku i v Česku. Přitom se tato zpěvačka téměř vůbec neobjevuje v televizi a ani nekoncertuje. Vlastně se dá říct, že téměř neopouští svůj byt.

Pořadatele koncertů a televizních pořadů Marika Gombitová tak trochu děsí. Její jméno je sice zárukou, že přiláká diváky, ale zároveň je do poslední chvíle nejisté, jestli opravdu vystoupí.

Před Vánocemi lákaly v Praze plakáty na velký charitativní koncert s hvězdným obsazením. Na prvním místě bylo jméno Mariky Gombitové. Vstupenky byly vyprodány, ale ještě den před akcí si pořadatelé nebyli jisti, jestli se jí dočkají. Nakonec vzkázala, že je nemocná.

Tak to bývá často. „Ještě osm hodin před vyhlášením to vypadalo, že přijde. Měla připravenou šatnu, vizážistu. Nakonec se omluvila, že se necítí dobře,“ vzpomíná Pavol Danišovič, organizátor loňského ročníku slovenské soutěže Zlatý slavík.

N e c h c i   o   s o b ě   m l u v i t

Pokud by šlo o to, že se umělec snaží dělat před publikem vzácnější, Marika Gombitová by v tom byla mistrem. Bohužel, je to jinak. Její známí a přátelé o ní mluví jako o velmi citlivé osobnosti, která se nikdy nevyrovnala s životní tragédií. Od té chvíle její život tvoří dvě období - kdy dokáže být silná a kdy ne.

„To, že se Marika tak málo objevuje na veřejnosti, vyplývá z jejího stavu, z nemoci,“ vysvětluje Jozef Šuhajda, její manažer a blízký spolupracovník.

Společně prožili nemálo komplikovaných a nepříjemných situací, s jakými se obvykle musí vyrovnávat lidé na vozíku. „Když měla Marika vystupovat v Lucerně, nikdo nepomyslel na to, že tam není bezbariérový přístup. Zkrátka jsme ji tam neměli jak dostat. Nakonec jsem zjistil, že jediný způsob je vyjet nákladním výtahem, určeným pro odvoz odpadků a stěhování aparatury. To jsou situace, které nikdo nevyhledává,“ říká Šuhajda.

Před jedním z paneláků na bratislavském sídlišti Petržalka čas od času hlídkují novináři a fotografové. Marika Gombitová nezvedá telefon, neodpovídá na vzkazy ani na dopisy. Vytrvale odmítá žádosti o rozhovory, pozvání do televize, do rádií. Když už přijme, tak „pouze“ zazpívá. O sobě zásadně nemluví. Když se někomu podaří oslovit ji v zákulisí akce, na které se výjimečně objevila, odpovídá velmi zdvořile, ale krátce.

Nějak takto: „Zájem o mé písně mě moc těší. Lidé mi chybějí, protože do společnosti chodím málo. Mám k tomu své důvody.“ Dobře ví, že by se rozhovor stejně vždycky stočil k jejímu ochrnutí. „Nechci o sobě mluvit. Není důvod. Každý má dost svých starostí,“ tvrdí.

N e š ť a s t n á   c h v í l e   n a   d á l n i c i

Den, který navždy změnil život mladé úspěšné zpěvačky, byl 30. listopad 1980.

Marika Gombitová a skupina Modus, to tehdy byla značka, která vyprodávala sály. Tenkrát hráli v Brně. Kulturní dům byl přeplněný. Diváci tleskali, muzikanti přidávali jednu skladbu za druhou. Podařený večer. Nikomu se ani nechtělo vracet domů do Bratislavy. Sněžilo, foukal silný vítr, cesty namrzaly.

Marika Gombitová nasedla do auta s kolegou a kamarádkou, která řídila. Na dálnici nedaleko Hustopečí dostal renault smyk. Vyletěl ze silnice a skončil v poli. Dva z jeho posádky vylezli lehce zranění. Mariku převezla sanitka do nemocnice. Měla poraněnou míchu, nemohla hýbat nohama.

Její přítelkyně Andrea, která řídila, byla později odsouzena za ublížení na zdraví. Dnes žije v zahraničí. Nikdy však nebylo úplně jasné, jestli za havárii může jen rychlá a lehkomyslná jízda ve špatném počasí, nebo i popíjení alkoholu na koncertu.

Spis totiž policie časem skartovala, jak se to dělá u jiných běžných dopravních nehod. Před dvaceti lety nebývalo samozřejmostí, že by se o havárii a vyšetřování veřejnost něco dozvěděla. Přestože Gombitová byla jednou z nejpopulárnějších zpěvaček v zemi, strohá zpráva o nehodě se v novinách objevila až za deset dnů.

Marika Gombitová se dostala do rukou špičkových lékařů, podstoupila složitou operaci. Když jí po ní oznámili, že už nikdy nebude chodit, psychicky se zhroutila. Z rehabilitační léčebny v Kladrubech se šířily zprávy, že zpěvačka neposlouchá rady lékařů, necvičí, ztratila sílu vyrovnat se s tragédií.

Po několika měsících se objevila na tehdy populární soutěži Bratislavská lyra. Když poprvé zpívala na vozíku, lidé stáli, tleskali a zasypávali ji květinami. Vypadala tak vyrovnaná a silná... Vydala desku Mince na dně fontán, začala koncertovat.

V ě ř í   h l a v n ě   Ž b i r k o v i

Byl to jen začátek dalších dvaceti let plných bolesti, pochybností, střídavých vítězství a proher.

Do svého bytu si musela pořídit společnici, aby jí pomáhala s běžným chodem domácnosti, s nákupy, vozila ji v autě. Po čase se objevily zprávy, že právě tato ošetřovatelka je jedním z důvodů, proč se zpěvačka uzavírá před světem.

Údajně obě ženy spolu navázaly intimní vztah a ošetřovatelka bránila Marice stýkat se s přáteli, což prý zpěvačka zcela respektovala. Zprávy se objevily v době, kdy se společnice odstěhovala a zpěvačka si pořídila jinou pomocnici. Po více než sedmnácti letech.

Fámy vyprovokovaly Mariku Gombitovou k tomu, že vydala prohlášení pro noviny a tiskové agentury. Stručné, jasné, trochu smutné. „Když spolu dvě ženy žijí pod

Marika Gombitová

Narodila se v roce 1956 mezi pěti sourozenci ve vesnici Turany nad Ondavou. Zpívala s kapelou po vesnických tancovačkách. V roce 1976 ji přizval muzikant Jan Lehotský k účinkování s kapelou Modus. V dalších čtyřech letech se stali nejpopulárnější slovenskou kapelou, vyhráli soutěže Bratislavská lyra a Sopoty. V roce 1980, v době největší slávy, Marika Gombitová ochrnula po autohavárii. Znovu začala koncertovat, vydala desky Sluneční kalendář a Mince na dně fontán. V roce 1987 dokončila svou sedmou desku Ateliér duše. Následovalo album z roku 1990 s názvem Kam jdou lidé. V roce 1994 dokončila album Zůstaň. Od té doby vycházejí jen její starší alba v reedicích a výběrové desky.

jednou střechou, neznamená to, že spolu mají lesbický vztah. Naopak. Prožila jsem dvě lásky a věřím, že další mě ještě čeká.“

Marika Gombitová je stále krásná. Řada muzikantů ji přemlouvá k návratu na pódia. Před volbami ji přemlouvali i organizátoři kampaně Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko. Umělcům nabízeli na podporu ve volbách miliony, Marice Gombitové postavení bezbariérového domu. Odmítla.

Když už na někoho dá, je to jedině Miroslav Žbirka. On ji před třemi roky přivedl na předávání výročních cen populární hudby v Lucerně. On ji přiměl, aby před necelými dvěma roky u příležitosti volby slovenské miss nazpívali novou písničku Nespálme to krásné v nás. Žbirka si pochvaloval, jak se jim ve studiu výborně pracovalo. „Opět jsem Mariku obdivoval. Dělalo se nám super. Nemuseli jsme ani stříhat,“ říkal.

Když nadešel slavnostní večer, opakovala se klasická situace. Marika premiéru nové písně zazpívat nepřišla. Ale v podstatě na tom vůbec nezáleželo. Písnička se i tak stala hitem.

Dnes je to tak, že pokud Marika Gombitová skutečně přijede na vystoupení, je to vždycky výjimečná událost. Loni jich přesto bylo víc než v předešlých letech - dubnové vyhlášení české miss, srpnový zábavný program Zlatý puk přenášený slovenskou televizí STV 1, večírek pro významnou banku...

Možná Marika prožívá právě to lepší období.

Slovenská zpěvačka Marika Gombitová.