Dilated Peoples: Directors of Photography – 75 %
Dlouhou dobu to vypadalo, že kalifornská parta, která před lety zářila na nezávislé hiphopové scéně, je už minulostí. Zejména raper Evidence, ale i DJ Babu a Rakaa Iriscience se věnovali svým sólovým projektům a dát do kupy novinku jim nakonec trvalo celých osm let.
A to čekání se vyplatilo, protože připravili sice v mnoha směrech staromódní, ale zároveň i hodně vyzrálou desku. Dilated Peoples na ní ctí underground i minimalistický přístup k hiphopové produkci. Z toku jejich přesně mířených slov, samplovaných nálad a dlouhých exhibic ve skrečování přitom vyvstávají i přirozeně chytlavé a podmanivé momenty, jakým je skladba Show Me The Way, v níž se o „smrtící“ refrén svým soulovým hlasem postaral Aloe Blacc. Pátá deska Dilated Peoples zůstává bez velkých hitů, ale vynahrazuje to atmosférou.
Jason Mraz: Yes – 70 %
Americký zpěvák s česky znějícím jménem už dávno není jen senzací kavárenské scény v San Diegu. Na pátém studiovém albu se představuje jako mnohem dospělejší písničkář než v minulosti.
Ke svému přirozenému hudebnímu citu přidal přímočarost, zbytečně neutíká ke slovním hříčkám a dospěl k plnějšímu zvuku, který umocňují sbory (Hello, You Beautiful Thing) nebo bohatá instrumentace.
Výsledkem je nahrávka, ze které po většinu času sálá až nebezpečně nakažlivý klid. Je dobře, že se v něm Mraz nenechal ukolébat úplně a album osvěžují i svižné pasáže, jako je ta v písničce Long Drive. I tak je to deska, u které se dá skvěle „vypnout“.
Rise Against: The Black Market – 65 %
U hodnocení sedmého alba chicagské punkové kapely hodně záleží na úhlu pohledu. Oproti tomu, jak Rise Against hrávali v minulosti, je to opravdu hodně učesaná nahrávka.
Vypulírované písničky ve středním tempu mají daleko k punkové zběsilosti, i hlas zpěváka Tima McIlratha zní po většinu času až překvapivě čistě. Navíc ubylo i politiky a naštvanosti v textech.
Rise Against zkrátka dohání jejich věk a tlačí je místy až k rádiové čistotě a popovému vyznění, což se fanouškům jejich někdejší tvorby nemusí vůbec líbit. Jenže na druhou stranu umí pořád napsat dostatečně chytlavé písničky. Na The Black Market ukazují, že i vyměknout se dá se ctí.
