Přenos závěru festivalu u diváků propadl, v televizi vyhrálo Dědictví. Na jedničku dopadla show bratrů Cabanů s vodními skluzavkami či pocta in memoriam, do níž stihli přidat i Petra Nýdrleho, zesnulého v době festivalu. Dvě minus zaslouží jubileum kačera Donalda: milé, ale hned za vzpomínku na mrtvé nepatřilo.
Mezi jedničkou a dvojkou se pohybují některé výsledky. Byť vlastenci pláčí, dobře, že u porot letos žádné české filmy nevyhrály; kdybychom pod světáckou vlajkou dávali ceny sobě, nikdo by se neobtěžoval přijet.
Namístě je i vítězství obou mladých herců: Nahuel Pérez Biscayart pro sošku letěl z Argentiny, čímž získal pro svou vlast ve fotbalovém finále davy fanoušků, a Elle Fanningová, již známá hvězda, se sice omluvila, ale trofej ji lehce zavazuje na příští léta.
Zlý bolševik
Do třetice splnil svůj účel dokument o Martě Kubišové Magický hlas rebelky, řemeslně tradiční, ale pro generaci festivalových diváků objevný, což dokládá jejich cena i odposlechnutá reakce „Ten bolševik snad ani nemoh bejt tak zlej!“
Vítězové 49. ročníku MFF KVVelká cena - Křišťálový glóbus Zvláštní cena poroty Nejlepší režie Nejlepší herečka Nejlepší herec Na východ od Západu Dokument nad 30 minut Dokument do 30 minut Fórum nezávislých Cena diváků Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii Cena prezidenta festivalu Cena mezinárodní kritiky Cena Ekumenické poroty Cena evropských kinařů |
Náctiletí se dojali také při poctě Zdeňku Svěrákovi, důstojně se Vary vypořádaly s honem na údajného antisemitu Mela Gibsona, když festivalová fotografka Zuzana Mináčová prohlásila, že na rozdíl od Gibsonových kritiků zažila Osvětim - a hosta nesoudí, naopak vítá.
Alespoň někdo to pochopil
Ovšem vysvědčení lehce kazí hlavní soutěž, sestavená na vlně módního minimalismu dosti monotónní, ze které porotci nejvýše postavili právě dva snímky až urputně umělecké.
Vítězný Kukuřičný ostrov má silnou obrazovou stránku, leč ubíjí: dlouze mlčky sleduje, jak děda s vnučkou staví na ostrůvku dům, každou laťku, každý hřebík. A držitel ceny poroty i trofeje za režii György Pálfi děkoval příznačně za to, že jeho Volný pád, jejž vykládá jako „sedm typů čakry“, alespoň někdo pochopil.
Navíc festivalová díla dokládají evropskou filmovou politiku. Třeba gruzínský Kukuřičný ostrov se točil v koprodukci pěti zemí včetně Česka; každá si za něj udělá hrdou čárku, čímž statistice naskočí pět položek. Báječné pro bruselské konference. Ale až takové filmy dorazí z festivalů do kin, kdo na ně půjde? I kdysi rozumné Vary už chytají snobský vítr.
