Užitečný nápad a solidní výsledek, tak působil první den experimentu ČT nazvaný UčíTelka. Soudě podle zkušeností z několika rodin, děti se vesměs zabavily a dospělí zase občas žasli, co a jak se dnes učí. Třeba vyjmenovaná slova podle písničky Dády Patrasové.
Uvítat malé diváky slovy, že se jim po škole už určitě stýská, asi nebyl nejlepší magnet, nechyběl dril, jak správně sedět či držet tužku, nicméně ve studiu vybaveném hračkami se děti zjevně cítily uvolněně a padaly z nich kouzelné výroky. Třeba slovní druh „číslovce“ podle vzoru příslovce.
Že mezi plyšáky převládaly suvenýry ČT a pastelky nesly označení Czech Olympic Team, patří mezi sponzorskými vzkazy k těm pochopitelným, ostatně olympionici si je odpracují cvičením, které ve stísněném prostoru řídí.
Na druhé straně zamrzí, že zrovna učitelka v hodině češtiny opakuje „bysme“ namísto bychom, nebo že je gramatická chyba ve čtecím karaoke, kde se postupně zabarvují jednotlivá slova – za vloženou větou chyběla čárka. Nad pedagogickými rýmovánkami pro třetí ročník „slovesa už poznáme, pracovat je necháme“ nebo „částice se mají k světu, často uvozují větu“ se sice člověk ošívá, ale už o rok starší žáci s přehledem jmenují webové stránky, kde si lze jazyk prakticky procvičit. „Na počítači nebo tabletu, ale na mobilu ne,“ radí učitelka.
S pátou třídou a shodou podmětu s přísudkem už legrace končí možná i pro leckteré rodiče. A ještě hůř nejspíše bude, až přijde v úterý matematika. Nicméně UčíTelka má i tu výhodu, že v ní lidé objeví mezihry z programu Déčka, kde se třeba s Hurvínkem naučí vyslovovat anglické „the“, aniž by prskali jako Spejbl. Jen je otázkou, kdy se bohulibá novinka omrzí a děti přepnou na „Wow“ hrdiny.
