Hudebníci tak museli mít hodně bujnou fantazii, aby si domysleli, že ten nesmělý potlesk mezi jednotlivými sóly ve skutečnosti značí nadšení a že těch pár flamenkových fanoušků, kteří jim výskají za zády, nejsou jediní lidé, jimž se jejich muzika líbí.
Ona se totiž zřejmě líbila všem, jen to nebylo moc znát. Umně poskládaná show, kde se flamenco prolínalo s výlety do jazzu i latiny, byla dokonale promyšlená, a přitom sympaticky uvolněná.
Improvizace de Lucíi, který na strunách čaroval se samozřejmostí Copperfielda, roztomile mátly hlavu jeho spoluhráčům, nikdy je však nerozhodily. Ba právě naopak. Byla to vzájemná výzva, soutěž, hec povýšený na fantastický zážitek.
A jedno, jestli zrovna oslňoval přímo mistr, cajón perkusionisty Piranhy či mrazivě hrdelní hlas zpěváka Duquendeho – kdo měl smysly aspoň trochu v pohotovosti, užil si to.
Záznam z vystoupení tanečníka Farruka na turné Paca de Lucíi
Když pak navíc na dřevěné tablao nečekaně vskočil tanečník Farruco, další klenot Pacova ansámblu, a předvedl cosi mezi tornádem a milováním, probraly se snad i uvaděčky v rozích. Takže ano, i vám Praha rozumí, Paco. Jen vám to neuměla říct.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %