GLOSA: Když Máme rádi Česko, musíme milovat i Malovaný džbánku?

Existují ještě o chlup horší soutěžní estrády než nový pořad Primy Máme rádi Česko. Například jeho sousední verze Milujem Slovensko, ještě rozjásanější, ukřičenější a prázdnější.

Máme rádi Česko - Leoš Mareš | foto: Prima TV

Nicméně pro obě varianty platí, že co dobrého na nich jest, pochází ze zahraniční licence. Tedy stavba vědomostního klání mezi dvěma týmy celebrit, byť podobné hry typu Dva z jednoho města už jsme taky dávno zažili.

Máme rádi Česko

40 %

Nová show TV Prima

Kinobox: 45 %

Slušná čili příjemně uvolněná byla rovněž sestava prvního kola, Leoš Mareš, Martin Dejdar či Jiří Mádl dovedli bavit spontánně, aniž by se předváděli za každou cenu a za hranicí vkusu.

Ovšem všechno ostatní už spadá do kategorie - Proboha, proč? Třeba proč za každým družstvem stojí masový kompars, který však až na hudební výjimky nesmí soutěžícím napovídat? Proč se gumová pravidla řídí občas jen míněním moderátora? A proč se ve finále do jakž takž spravedlivé bitvy znalostí vpustí kolo štěstí?

Hlavně však do daného zahraničního rámce vsazují autoři místní obsah a nad tím, co považují za poklady země, zůstává leckdy rozum stát. Pokud máme rádi Česko, proč musíme milovat zrovna popěvky typu Malovaný džbánku? A když už nám je pořad vnucuje, proč je připomíná v podání unaveně univerzálního orchestru? V jeho podání zněli Černí andělé od skupiny Lucie jako od šramlu na vesnickém bálu po půlnoční tombole. Takové Česko se dá těžko milovat.