Pravda, zrovna česká výprava nemá k oslavám mezinárodního průlomu na americké půdě asi příliš chuti, protože svou nominaci tam neproměnila ani studentka FAMU Darja Kaščejevová s animovanou Dcerou, ani Nora Sopková za spolupráci na výpravě snímku Králíček Jojo.
Navíc se vnucuje pochybnost, jestli historická změna nepřišla přece jen pozdě, přinejmenším o rok, protože už loni mohla a měla vyhrát mexická Roma. Ale tehdy Amerika ještě na poslední chvíli zařadila zpátečku a nejvyšší trofej přidělila domácí Zelené knize, sice milé, ale korektní a průhledné až hrůza.
Možná se Hollywood zastyděl, možná je pro něj barvitá asijská tragikomedie stravitelnější než černobílá mexická podmanivost; ostatně v Parazitovi se dá vysledovat jistá příbuznost s výstřední, krvavě úsměvnou poetikou Quentina Tarantina.
Nicméně film je to natolik dobrý, trefný, originální, hravý, útočný, znepokojivý a přitom zábavný, že svou převratnou roli unese.
Podstatné totiž není, kdo bránu na filmařské US Open prolomil jako první, ale že se tak vůbec stalo. Jestliže Renée Zellwegerová, herecká vítězka za hlavní roli v životopisu Judy, zmínila v děkovné řeči americký sen coby víru, že možné je cokoliv, pak jí vzápětí Parazit dal zapravdu.
Jinými slovy Oscary vzkázaly světu, že jsou dostupné každému, ať točí v angličtině nebo ve svahilštině, za miliony či na koleně. Což je pádný argument proti lokálním nápodobám světovosti, které národní svébytnost popírají a pak v mezinárodní soutěži nudně splynou s davem. To Parazitovi rozhodně nehrozí.
