Staňte se svědky života v Úpici, kde vyrůstal autor knih Bílá nemoc nebo Válka s mloky – Karel Čapek. Kniha Životní příběh Karla Čapka líčí spisovatelův život do roku 1920.
Ale ano, ukázalo se, že dokáže. Prozřel jsem ve chvíli, kdy jsem si přečetl dvě ukázky z románu Zdeňka Jindry Životní příběh Karla Čapka. Nic proti beletrizaci biografií kulturních osobností, dobrých příkladů má hodně světová literatura a pár i ta česká, aktuálně třeba Reinerova Básníka, zčásti faktografický, zčásti fabulovaný román o Ivanu Blatném.
Autorovi takové knihy nestačí být vybaven informačním zázemím a nastudovat stohy archivních materiálů. Musí také umět takový román napsat. A to Zdeněk Jindra bohužel opravdu neumí. Jeho autorský styl, soudě podle ukázek Vyloučení Karla Čapka z gymnázia a Pražská kavárna za války (najdete je zde), neodbytně připomíná spíše parodii než seriózní román, který by měl k Čapkovi přilákat mladé čtenáře (což je podle anotace utorův záměr).
Karel Čapek
První ukázka ještě „pouze“ literárně drhne a objevuje se v ní několik češtinských lapsů včetně „dopisů Karla“, které připomínají okřídlené cimrmanovské „vítězství Pyrrhy“. V druhé ukázce už si ale čtenář připadá, jako by rovnýma nohama skočil do nějakého vedlejšího projektu Smoljaka a Svěráka.
Představa, jak bratři Josef a Karel Čapkové, dvě živoucí umělecké osobnosti z masa a kostí, nikoli jejich mramorové busty, cimrmanovsky probírají své přátele a používají při tom věty typu: (o Františku Langerovi) „Co znám jeho zdravé názory, věřím, že ten také bude bojovat za naší svobodu. Také mám chuť psát pro dobro věci, ale nevím kam,“ je skutečně komická. A těch pár vět o Jaroslavu Haškovi by snad nedal dohromady ani sám autor Švejka.
Z filmu Člověk proti zkáze
Mimochodem, když už „beletrizovat“ Čapkův životopis, nabízí se výborný vzor v české kinematografii: film Štěpána Skalského Člověk proti zkáze. Je bohužel neprávem poněkud zapomenutý, přišel v nevhodnou dobu roku 1989, kdy jej převálcovaly společenské události.
Nicméně, nejen skvělým hereckým obsazením (Josef Abrhám jako Karel, František Řehák jako Josef Čapek), ale i důvěryhodným scénářem vytvořil film sice Čapkův pomník, nicméně pomník nezaprášený a směšnosti vzdálený. Už proto, že v něm oba bratři spolu mluví, s prominutím, jak jim zobáky narostly.
