Mimochodem ho napodobil dost slabě, výrazově i muzikantsky, ale o to nejde. Stejně jako už jen málo napraví dodatečný Mišíkův videovzkaz coby výraz pocty velkému muzikantovi, jakkoli upřímně zní. Zásadní otázka zní: měl se pořad po náhlém úmrtí Prince vůbec vysílat?
Člověk si může jenom představovat teoretickou poradu na Nově. Stáhnout premiérový díl z vysílání by znamenalo těžkou ztrátu, imitátorské karaoke Tvoje tvář má známý hlas totiž představuje v současnosti nejsledovanější položku stanice vedle Ordinace v růžové zahradě.
Navíc televizní branže se obecně vyznačuje značnou dávkou pragmatismu, a z tohoto hlediska se může estrádní hra na Prince zdát dokonce výhodná. Píše se o něm, mluví se o něm, na vlně nevyjasněného úmrtí světové hvězdy se může svézt i lokální estráda.
Jenže, moralitu stranou, to balancuje na hraně vkusu. Tvůrci pořadu samozřejmě v době, kdy jej točili, nemohli vědět, v jaké situaci se bude vysílat. Jinak by si porotci odpustili výroky typu „Prince musíš napodobovat se vším všudy, i s tím, že je členem sekty Svědci Jehovovi.“
Nicméně stále by měla platit základní úcta k mrtvému umělci, což znamená odvysílat záznam koncertu skutečného Prince, nikoli jeho imitátora, kterého porota pochválí, že to „udejchal“. Vnucuje se kacířská otázka, jestli by pořad šel do vysílání, i kdyby parodoval právě zemřelou hvězdu domácího původu.
