Co jsem měl udělat jinak," ptá se stále dokola v inscenaci Merlin: Zrození rytíř Parzival (Patrik Děrgel) a divák má chuť mu poradit, že měl asi raději dnes večer zůstat doma. Merlin slovenského režiséra Dodo Gombára je totiž tak režisérsky rozmáchlý a velkolepý, že se téměř nedá snést.
Režisér se rozhodl pojmout inscenaci Merlina od Tankreda Dorsta ve "svém" Švandově divadle jako jeho nejrozsáhlejší zpracování vůbec.
A s touto myšlenkou bohužel čeká také divák na přestávku.
Inscenace Merlin: Zrození, ve které se autor skrze volně upravenou artušovskou legendu zamýšlí nad nadějemi a úzkostmi lidí v nepřátelském světě i nad jejich bestialitou, trvá nekonečně dlouho - a to i přesto, že má představení působivou scénu, krásné kostýmy i zajímavé obsazení.
Nikoli pouze dlouhé, ale dlouhatánské monology například o smrti idejí, střídané nervními výkřiky postav (vždycky když člověk začne zabírat) přebíjí Merlinův působivě vystavěný pokřivený svět a po několika hodinách se člověk buď odevzdá nebo začne režiséra nenávidět.
Inscenace Merlin: Zrození mohla být výjimečným zážitkem, bohužel zde však forma pozřela obsah a originální režijní nápady, které v představení bezesporu jsou, se rozpustily v nesoudné téměř čtyřhodinové stopáži, takže jediný zážitek, který mi z představení zbyl bylo: Konečně konec! A to se ještě na prosinec chystá pokračování - Merlin: Grál. Bůh s námi...
HODNOCENÍ MF DNES 20%