„Mnohé filmy často zůstávají na úrovni televizní publicistiky a autorská výpověď často není soudržná a přesvědčivá,“ vysvětlili porotci pro českou tvorbu - Miloš Doležal, Martin Dušek, Iva Honsová, Milan Knížák a Jiří Voráč.
U poroty neuspěl ani portrét Andreje Babiše Matrix AB, který vyhrál hlasování diváků. Udělila pouze dvě čestná uznání, a to Ocelovým slzám, líčícím z odstupu případ Poldi Kladno, a filmu Češi proti Čechům, jehož autor žil v romském ghettu.
Že se za dokument považuje leckterý příklad běžné televizní publicistiky, opakují recenzenti už dávno, stejně jako důvod začarovaného kruhu. Aby získal dokument grant od státního fondu kinematografie, musí běžet i v kinech; proto se leckdy účelově nastavuje a na plátně pak vypadá nepatřičně.
Což ví i divák. Proč by platil v kině za chudou podívanou, když ji brzy dostane z obrazovky zdarma? Příklady loňské návštěvnosti mluví jasně: Česká pivní válka osm set, Dál nic sedm set, Pavel Wonka se zavazuje šest set diváků.
Pokud dokumenty vznikají vesměs pro televizi, těžko mohou vypadat jinak. A dokud se nezmění jejich financování a kinodistribuce, těžko zaplní sály. Ale je dobře, že se našla porota, která měla odvahu říci: Pardon, na ceny to není.
