Zaprvé bezmoc daná formátem, televize nic jiného dlouho nevymyslely a licenční pravidla model Hlasu svazují, ať sedí u jednoho tlačítka osamělý bard rocku nebo dvě zralé diblice.
Zadruhé bezmoc porotců, kteří se až na jednu výjimku opakují, tudíž bloudí v kruhu vlastních gest, návyků, výraziva. Což platí i pro zbytečné moderátory.
Zatřetí bezmoc režie, která nastavuje povinnou délku pořadu naprosto bezúčelným zpomalováním.
Začtvrté bezmoc jazyka, všichni adepti hvězdného nebe si to "užili", všichni si "splnili sen", případně za ním půjdou znovu. Kolovrátková příručka češtiny pro začátečníky.
Zapáté bezmoc reklamy. Zjevně castingovým reality show stále věří, ačkoli první díl staronového Hlasu našel jen necelých osm set tisíc diváků.
Zašesté bezmoc diváka, který nemá možnost pořádné volby - ani mezi účinkujícími, ani mezi konkurenční nabídkou večera.
Zasedmé bezmoc humoru. Fakt, že Hlas přidal na lechtivosti a frivolnosti, nic neřeší, čpí z něj pouze umělý diktát "být sexy".
Zaosmé bezmoc emocí, slzení, objímání a poplácávání se opakuje jako přes kopírák.
Souboj hudebních soutěží. Zarostlý Mareš a Brzobohatý:
10. října 2013 |
Zadeváté bezmoc zázraku. Slušných zpěváků stojí na každé stanici metra celá parta - a pokud se najde skutečný Zázrak s velkým Z, proč se má brodit celou vleklou soutěží; ať mu dají šanci hned.
Zadesáté bezmoc objevů. Za největší doják sloužilo závěrečné vystoupení slepého romského páru. Zpěvák Martin Svátek je už ale dostatečně objevený v Navigators nebo Madfinger. Zpíval na otvírání Varů, jazz na Hradě, na desce Vladimira 518... Zdálo by se, že jeho hlas je skutečně objevený už dávno.