Byl to tak trochu návrat do roku 2009, kdy rapper známý svým velkým egem vpadl na pódium během děkovné řeči Taylor Swiftové a začal nadávat akademii, že vybrala špatně. Tentokrát stál na pódiu písničkář Beck a West si svůj krok na poslední chvíli rozmyslel. Šel si sednout a nadávky, že kategorii měla vyhrát Beyoncé a že pokud bude akademie tak zaslepená, nikdo z opravdových umělců už nebude na ceremoniál chodit, si ušetřil až do rozhovorů. „Samozřejmě, že měla vyhrát, vždyť je to Beyoncé,“ souhlasil s ním nakonec i stejně překvapený Beck, který triumfoval s intimním písničkářským albem Morning Phase, které se kupodivu stalo i rockovým albem.
West sám neměl žádnou desku ve hře, ale na Grammy ho přesto bylo hodně. Vystoupil sólově, ale hlavně ve společném songu FourFiveSeconds v netradičním spojení s popovou divou Rihannou a beatlesákem Paulem McCartneym. Pro mnohé to bylo nejlepší hudební číslo večera, který beztak působil, jakoby v něm šlo o výsledky až v poslední řadě.
Alespoň podle toho vypadala dramaturgie. Dříve nejprestižnější kategorie album roku vyhlášena vždy už někdy v půlce ceremoniálu, skoro celá poslední hodina se pak nesla ve znamení agitace na americký Kongres, že hudebníci potřebují zákony, aby z nahrávek měli více peněz. Kromě úvodních AC/DC navíc večeru citelně chyběly tvrdé kytary, díky kterým mohl mít větší tah.
A pak je tu Sam Smith, bezesporu talentovaný britský soulový zpěvák, který umí do písniček dostat emoci. Jenže, jak se v lednu ukázalo, skladba Stay With Me, tedy ta, se kterou vyhrál nahrávku a píseň roku, má refrén nápadně podobný starší písni I Won’t Back Down, pod níž jsou podepsaní Tom Petty a Jeff Lynne. Podobný natolik, že jim Smith pod nátlakem právníků přiznal skoro čtvrtinu tantiém.
I v tomto ohledu byl Kanye West pro Grammy, jakkoliv mu leží v žaludku, požehnáním. O jeho promenádě před kamerami se mluví a píše rozhodně více než o tom, že vítěznou písní za rok 2014 je tak trochu plagiát.
