Zejména to, jak vyfoukli countryoví Lady Antebellum a v podstatě "alternativní" Arcade Fire ceny v hlavních kategoriích mnohem slavnějším, viditelnějším a jistojistě nezměrně bohatším kolegům, se do historie Grammy zapíše když ne zlatým, tedy aspoň stříbrným písmem.
Pravda, mezi takzvaně normálními lidmi se o tom bude mluvit tak maximálně do konce tohoto týdne. V nejzasvěcenějších kruzích nejdéle do příštího ročníku. Je velmi pravděpodobné, že oběma kapelám (ale i dalším překvapivým vítězům, třeba Esperanze Spalding, která, považte tu drzost, pokořila neochmýřeného Justina Biebera) se zvedne "rating" po všech stránkách, ale stav hudebního průmyslu to nezmění.
Ta "druhá Lady" bude i nadále "gagat" po nejvyšších patrech prodejních žebříčků v celém světě a předhánět se s Katy Perry v extravaganci kostýmků. Fanynky budou i nadále omdlévat pod pódiem Justina Biebera, kdykoli na něj vkročí. Lze si představit, že by je do kolen dostaly Esperanziny kontrabasové figury? Vždyť je to jen hra.
A co výsledky Grammy znamenají pro nás, Čechy? Zeptejme se třeba za měsíc zástupců příslušných labelů či distribučních společností, o kolik se zvedl prodej (zdůrazňuji slovo prodej) alb zmíněných interpretů.
Jasně, pořadatelé několika nadcházejících koncertů interpretů, zvítězivších ve vedlejších kategoriích, samozřejmě cen využijí (prostřednictvím tiskových zpráv se tak už děje) k jejich propagaci. Přijde ale na Rihannu, Iron Maiden, Dee Dee Bridgewater či Jeffa Becka byť jen o deset lidí víc, než by přišlo, kdyby Grammy nedostali?
A pokud bychom si chtěli bláhově hrát na "české Grammy", mohly by ty originální, americké, inspirovat českou takzvanou Akademii k tomu, že by udělila Anděla – nikoli žánrového, nýbrž nějakou z hlavních cen – třeba Druhé trávě Roberta Křesťana a že by cenu za album roku dostali například DVA? No tak vidíte. Žijeme v úplně jiném světě.
