Z filmu Něžné vlny | foto: Falcon

Jedna komedie za celé roky. Proč netočíme o 17. listopadu 1989

  • 49
V komedii Něžné vlny hledá dychtivý panic s květinou byt, kde mu jeho milá snad konečně ukáže sex, a náhodou se octne přímo proti kordonu policistů na Národní třídě, čímž se stane hybatelem revoluce. To je jediný motiv 17. listopadu 1989 v hraném českém filmu, který stojí za řeč. Proč se data bojíme?

Jiří Vejdělek natočil Něžné vlny v roce 2013. Před ním se obraz sametové revoluce mihl ve finále oscarového Kolji z roku 1996. A vůbec první, kdo průlomový okamžik vnesl do hraného příběhu, byl už roku 1990 Zdeněk Troška. Jeho Zkouškové období však do příběhu (nejen) o homosexualitě přidalo studentské bouře až dodatečně a bylo to znát, v kinech prošumělo.

Samozřejmě událostí 17. listopadu se dotkly retroseriály typu Vyprávěj a řada dokumentů jako Tenkrát, Největší přání II či Rok v Československu. Asi nejdál došel Filip Renč v hrané rekonstrukci Polojasno. Ovšem v hraném filmu si na vtipnou spikleneckou teorii troufl pouze Vejdělek.

Sám odmítá spekulovat, proč se 17. listopadu jiní vyhýbají. „Možná prostě mají víc rozumu než já. Je to uctívané datum, pravděpodobně nejzásadnější událost, které se naše generace účastnily - tedy když pominu legendární den, když si Cacáková v osmičce vzala triko s tím neuvěřitelným výstřihem, ale to se mi nejspíš do učebnic protlačit nepovede,“ žertuje.

Existuje projekt recesistické party amatérských filmařů Sametový let č. 89, „satiricko-surrealistický obraz dějin“ s hereckými dvojníky, který se rodí již několik let. Gary Griffin natočil s tuzemskými herci Listopad, odkázaný na festivalové sítě, námět špionážního příběhu s pozadím sametové revoluce a názvem Wenceslas Square zveřejnil před časem i oscarový Tim Robbins.

Zato domácí profesionální filmaři chodí kolem látky stále po špičkách. Buď nemají nápad a klíč, jak ji uchopit, nebo peníze na dobovou výpravu, nebo se bojí, že by historie dnešní diváky už nezajímala. Podle Vejdělka datum 17. listopadu 1989 nejspíše vzbuzuje trochu posvátnou úctu a ostych.

„Mě naopak závažnost události provokuje k tomu, abych ji zlehčil. Myslím, že to snese. Veliké věci a osobnosti nějaký žertík nemůže rozhodit,“ prohlašuje filmař, kterému v klíčovém roce bylo sedmnáct let. Jako hrdinovi Něžných vln, nositeli ideje, že vysněná ztráta panictví má přednost před každou revolucí.