Když si člověk odmyslí komiksovou předlohu Franka Millera, režisér Noam Murro může mít na mysli maximálně fanoušky zpomaleného bitevního baletu, krve v grafických cákancích, ohlušujícího rámusu bubnů, válečného ryku i nářku, nebo prostě jen atrakce 3D.
Děj se posouvá zpět k minulé bitvě a vpřed k té budoucí pouze deklamací řečnických otázek typu "kdy stojí myšlenka za oběti?", případně květnatých frází o pustině duše či temnotě srdce. Mramorové divadlo v digitální verzi.
Body film nakonec sbírá za mimoděčné ptákoviny: za věčné "fuck" Peršanů, za zlatě protkávané slipy, jež nosí Xerxes, a za svůdně drsnou vojandu líbající uříznuté hlavy nepřátel se zvráceností sado-maso dominy.
Plus deset procent za pár efektů námořní bitvy, byť obdobné triky už má dnes každá lepší počítačová hra. Obsahově je to však otrava nesmírná a historicky obludná, panu učiteli dějepisu hrozí v kině zástava mozku i srdce.
