"Prezídium akademie chtělo zrušit cenu pro divácky nejúspěšnější český film v kinech, nominační večer včetně cen s ním spojených i hlasování o nejoblíbenější herce. Omezit sponzory na minimum, neubírat se cestou zábavy a omezit můj tvůrčí i producentský rukopis na večerech," žaluje Vachler.
Tím si zrovna nepolepšil. Každý soudný divák posledních ročníků Českých lvů totiž došel k podobnému názoru jako filmaři. Kde se vzalo tolik přidružených, jen anketních a statistických ceniček? Jak se sponzoři nalepili málem ke každému diplomu? A proč diváky zdraví strůjce estrády, když ve světě dělá hostitele důstojný prezident akademie?
"Kdybych přistoupil na všechny návrhy, Český lev by nebyl z čeho financován a sledovanost by byla na číslech divadelních Thálií, hudebních Andělů, knižních Magnesií Liter," ujišťuje Vachler, že sledovanost nebere "pouze obchodně, ale především jako aspekt přispívající k udržení polistopadové české kinematografie v širokém povědomí".
Zaprvé, letos Lvy vidělo jen šest set tisíc lidí, Thálie dotahují k pěti stům tisícům. Zadruhé, povědomí o kinematografii vytvářejí hlavně filmy samy, což je jiný smutek.
O neprůhledném hospodaření, jež mu akademie též vytýká, Vachler píše: "Jako živnostník neposkytuji smlouvy ani rozpočty jiným subjektům z principu smluv". Má pravdu, jenže "z principu" tohoto stavu pak akademie neví, co kolik stálo, kdo to platil, jak velká a čí byla provize. Neví nic, jen sklízí ostudu.
V závěru Vachler naznačuje, že by České lvy mohl nést dál: "O tuto tradiční cenu je stálý zájem mezi filmaři i vysílateli." Koho tím proboha myslí? Z celé kauzy zbývá příšerná představa, jak zneuznaní samoukové udílejí České lvy na TV Šlágr.
