Do průvodních mezivstupů se totiž nabalila veškerá klišé, jež si lze pod globalizací představit: vesmír, zvířátka versus auta, deštné pralesy, internet, vědecké prognózy, mýty a mysteria. Přitom oba stěžejní kusy, jež shluk moudrých slov obaloval, autorský film režiséra Martina Ryšavého Bílá Indiánka a dokument čtyř autorů Zpráva o stavu světa, nebyly bez zajímavosti. Přesně pocitový, byť herecky až "cimrmansky" bezvýrazový příběh dojemné dívky, jež s batohem, králíkem a počatým dítětem putuje v rámci módní hry na indiánské rituály z jednoho "vigvamu" do druhého, měl sice blíž k experimentům FAMU a možná líp než v globalizační skládačce by se vyjímal ve studentském cyklu Prology, kde návrat k životnímu stylu i spiritualitě Indiánů nedávno dostal hlavní prostor. Ale jako samostatná dramatická alternativa - proč ne.
Zpráva o stavu světa věnovaná událostem kolem loňského zasedání finanční elity světa v Praze zprvu hrozila, že jen zopakuje promluvy a výjevy stokrát semleté ve zprávách. Nicméně postupně se ukázalo, v čem má dokument výhodu oproti věcné informaci: smí si vybrat detail, jednu tvář, jeden okamžik. A tak zářijové dny dostaly trochu jiný nádech: se zajícem běžícím přes Strahov, s mladíkem hrajícím na saxofon, s housenkou na objektivu kamery a duhou nad nuselskou bitkou, s dámou běsnící nad rozbitými okny i s těmi méně šťastnými okamžiky, jako byl prostřih zakrvácené policejní čepice na dalajlamu hlásajícího nenásilí či oslava práce reportérů ČT. Mimoděk se dal dokument vnímat i jako jedna velká přehlídka spasitelů, mučedníků, bojovníků a kazatelů připravených vyjádřit se kdykoli k čemukoli - což je vlastně symptom ČT 2 jako celku.
Globalizovaly, ač potichu, i ostatní stanice. Kaiserově a Lábusově milé Zeměkouli kralovala "reportáž" zpod lůžka britské královny, jež prý ohrozila náš vstup do Evropské unie. Nočník pod postelí zůstal jen rekvizitou - v konkurenčních pořadech by si určitě zahrál doslova! I pár Šimek-Bubílková se při svém přestupu na Novu v Politickém harašení vydal se Šimkovou školáckou slovenštinou alespoň za hranice řeky Moravy. Nicméně na půdorysu jejich pořadu známého z ČT se nezměnilo zhola nic: aktéři dál předvádějí mámu a tátu, parlament poměřují kadibudkou a jejich nejčastějším terčem je opoziční smlouva. Stojí-li na ní veškerá satira, pak "oposmlouvu" zrušme alespoň bavičům natruc!
Peříčko šlo v globalizaci nejdále: řešilo, kterak "to" dělají tmavý Afričan a česká blondýna. Protože moderátorka - kromě rozměrů - dosud na jinou otázku nepřišla, pak případné inovace Peříčka mohou mít vskutku jen globalizační ráz: jednou si to tu vyzkoušejí každý s každým přes satelit.
Zpráva o stavu světa věnovaná událostem kolem loňského zasedání finanční elity světa v Praze zprvu hrozila, že jen zopakuje promluvy a výjevy stokrát semleté ve zprávách. Nicméně postupně se ukázalo, v čem má dokument výhodu oproti věcné informaci: smí si vybrat detail, jednu tvář, jeden okamžik. A tak zářijové dny dostaly trochu jiný nádech: se zajícem běžícím přes Strahov, s mladíkem hrajícím na saxofon, s housenkou na objektivu kamery a duhou nad nuselskou bitkou, s dámou běsnící nad rozbitými okny i s těmi méně šťastnými okamžiky, jako byl prostřih zakrvácené policejní čepice na dalajlamu hlásajícího nenásilí či oslava práce reportérů ČT. Mimoděk se dal dokument vnímat i jako jedna velká přehlídka spasitelů, mučedníků, bojovníků a kazatelů připravených vyjádřit se kdykoli k čemukoli - což je vlastně symptom ČT 2 jako celku.
Globalizovaly, ač potichu, i ostatní stanice. Kaiserově a Lábusově milé Zeměkouli kralovala "reportáž" zpod lůžka britské královny, jež prý ohrozila náš vstup do Evropské unie. Nočník pod postelí zůstal jen rekvizitou - v konkurenčních pořadech by si určitě zahrál doslova! I pár Šimek-Bubílková se při svém přestupu na Novu v Politickém harašení vydal se Šimkovou školáckou slovenštinou alespoň za hranice řeky Moravy. Nicméně na půdorysu jejich pořadu známého z ČT se nezměnilo zhola nic: aktéři dál předvádějí mámu a tátu, parlament poměřují kadibudkou a jejich nejčastějším terčem je opoziční smlouva. Stojí-li na ní veškerá satira, pak "oposmlouvu" zrušme alespoň bavičům natruc!
Peříčko šlo v globalizaci nejdále: řešilo, kterak "to" dělají tmavý Afričan a česká blondýna. Protože moderátorka - kromě rozměrů - dosud na jinou otázku nepřišla, pak případné inovace Peříčka mohou mít vskutku jen globalizační ráz: jednou si to tu vyzkoušejí každý s každým přes satelit.
