Pokud máte o jejich koncertu poreferovat, musíte si vyřešit problém. Souběžně totiž hraje na Pyramid Stage Amy Winehouse, na Other Stage Hot Chip a na Jazz And World bluesová legenda Buddy Guy.
Jeden by to chtěl vidět víceméně všechno: nakonec vyškrtne Amy Winehouse (viděl ji loni), Hot Chip (uvidí příště) a poslední rozstřel vyřeší tradiční skluz v programu Accoustic Tentu. Půlhodinové zpoždění lze vyřešit bleskurychlým přesunem na Jazz And World, užít kus Buddyho Guye (snad to na Blues Alive příště klapne: Buddy je ve formě, mnoho sice nenahraje, ale když už, tak to stojí za to, kapela je výtečná a Mistr srší vtipem).
. Nedělní program
|
Dnes čekají festival například The Verve, Leonard Cohen, Groove Armada, The National, My Morning Jacket nebo Joan Baez. A v pravé poledne tiskovka, na které Michael Eavis určitě zase řekne, že to bylo "best Glastonbury ever". Řekl? To se dozvíte zítra. Když jsem Swell Season slyšel poprvé, usnul jsem u ní. S Frames na place – proti berlínskému koncertu i s bubeníkem – mne ty tklivé písně bavily víc. Cca hodinovém set byl navíc dobře poskládán. Písničky z desky, starší kusy Frames, one woman show Markéty Irglové v I Have Loved You Wrong plus dvě novinky do sebe pěkně zapadaly.
Tohle se tedy dálo večer: a co přes den?
Především nepršelo, mraky odtáhly a v podvečer bylo nad piltonským údolím skoro jasno. No a co, můžete opáčit. Nuže, po letech 2005 a 2007 je svátek, když člověk může nechat holiny u stanu, zrychlit přesuny mezi pódii, vidět víc a padat míň.
. ŽIVĚ Z GlastonburYzvláštní zpravodaj iDNES.cz sleduje dění v areálu |
A že bylo co vidět: především famózní koncert The Raconteurs, bokovky Jacka Whitea z White Stripes a písničkáře Brendana Bensona. Kvůli takovým stojí za to sbírat bootlegy: Raconteurs hráli s obrovským zaujetím a vervou, jak Led Zep na vrcholu sil. Takové kapely rehabilitují slovo bigbít v plném rozsahu.
Nebo ušlechtilý, přívlastkový pop loni obnovených novozélandských Crowded House, v devadesátých letech dost populárních i u nás. Nebo Manu Chaa, rozjetého tak, jako by Španělé právě pobili ve finále mistrovství Evropy Němce rozdílem třídy. Nebo speciální set etiopských jazzmanů, kteří participují na skvostné sérii Ethiopiques mapující pop music z tohohle kouta světa, na Jazz And World Stage. Nebo Seasick Steva, muže vizáže lesního dělníka, který přinesl na Pyramidu dřevní, syrové blues.
Nebo jedno z překvapení, okolo kterého se ještě v průběhu večera šíří legendy celým areálem. Na programu Park Stage bylo na půl devátou večerní tajnosnubné To Be Confirmed: nakonec se z toho vyklubal krátký poloakustický set Last Shadow Puppets, projektu, který si postavil Angličany vzývaný Alex Turner z Arctic Monkeys a Miles Kane z liverpoolské kapely The Rascals. I přes trochu improvizované podmínky přejeli těch pár písní s noblesou.
Raper Jay-Z přichází na pódium v doprovodu sklady Wonderwall od britských Oasis (Glastonbury, 28. června 2008)
Na sám závěr došlo na nejdiskutovanější položku letošního programu. Jestliže Amy Winehouse zaplnila celou rozlehlou pláň před Pyramidou, Jay-Z ještě nezačal a už tam nebylo k hnutí. Čekalo se, jestli část publika neprojeví nevoli nad domněle cizorodým elementem nehodným festivalových tradic, kvůli kterému se psaly petice.
Nestalo se tak: umělec načal publikum vtipným intrem, v němž se k celé věci vyjádřil Bush, Jagger i Putin, za zvuků Wonderwall od Oasis napochodoval na plac a během prvního kusu utáhl dav na vařené nudli. Hip hop a tolerance zvítězily nad lží a peticemi a druhý den festivalu v Glastonbury dospěl do finále.
