Americká písničkářka a zpěvačka byla ve svých osmašedesáti k nezastavení a její lokny pořád dokonale nakroucené. Mezi energickým vyprávěním o tom, jak vyrůstala v horách na farmě, kde když si chtěla najít kluka, musela radši do vedlejšího města, aby s ním náhodou nebyla příbuzná, hrála písničky, na kterých značná část publika vyrůstala.
A dokázala ho strhnout k nadšenému tanci a ovacím. Přispěla k tomu i její hudebnická spontaneita, se kterou dokázala během jedné skladby sama vystřihnout sólo na bendžo, housle i saxofon.
Naživo byl její country pop nakažlivý a když k provařeným melodiím, jako je Jolene, přidala poděkování za autorské honoráře stejnojmenné milence, s níž jí utekl první muž, dokázala mu dát potřebný vtip i šmrnc. Ten si udržela i v těžších chvílích, kdy bojovala se svými šaty anebo když jí hostující kytarista Richie Sambora z Bon Jovi omylem začal mluvit do mikrofonu.
K pódiu sice přilákala nejvíce lidí, ale to neznamenalo, že by se na Pyramidě (a o dalších scénách nemluvě) už nic zajímavého nedělo. Odpoledne svými ležérně roztančenými funky kytarami rozpohybovali The 1975 a hudební sílu talentu jednoho kluka s kytarou a sekvencery předvedl Ed Sheeran, který vystoupení od vystoupení hudebně roste.
Na pódiu vůbec nepřipomíná autora sladkých balad z rádia, jako je A Team a nepadne na něj ani žádá další šablona. Nejlepším důkazem byl ohlas jeho závěrečné písničky - přestože je to stále novinka, refrén singlu Sing halekalo celé publikum a točilo u toho nadšeně svetry a bundami nad hlavou.
Chybělo snad jen, aby se na pódiu zjevil i producent Pharrell Williams, který patří mezi ty díky nimž Sheeran doufejme ještě dlouho nezapadne v jedné kategorii.
Zatím co z Other stage se chystali dohypnotizovat letošní Glastonbury do finále u nás hodně oblíbení Massive Attack, na hlavní scéně si pro sebe večer pomalu ale jistě kradli Kasabian.
Měli pod pódiem sice méně lidí než Dolly Parton, ale jejich psychedelický, taneční a přitom rockový zvuk k místy hypnotické náladě letošního ročníku slavného festivalu sednul přeci jen případněji.
Publikum nejen v předních řadách se po třech dnech na rozbahněném poli naposledy proměnilo z blátem ucouraných mrtvol v skákající zombie. Koncert dobře ukázal, v jak hudebně vyrovnanou kapelu Kasabian, kteří ještě před deseti lety otvírali jednu ze zdejších malých scén, dorostli.
Stejně dobře fungovaly starší věci i novinky jako Eez-eh z aktuální desky 48:13. Nejpůsobivějším momentem jejich vystoupení přesto zůstala elektrizující předělávka Crazy od Gnars Barkley.
V tu chvíli už bylo beztak předem rozhodnuto, že svou pověstnou a nezopakovatelnou atmosféru si festval Glastonbury i letos udržel.