Glastonbury 2011Z Piltonu poprvé: z bláta do louže (aspoň zatím) Z Piltonu podruhé: zpívání v dešti (s U2) Z Piltonu potřetí: na Pulp jižní stěnou Kritika U2: Jsi daňový pokrytec, vyslechl si Bono na festivalu |
Jednačtyřicátý ročník – podle zdejšího počítání – Glastonbury Festival Of Contemporary Performing Arts končí. Bylo – pomůžeme-li si otřepanou nahrávkou - "best ever"? Nebo jaké vlastně?
Co se týče pobývání a přebývání v piltonském údolí, bylo asi nejtvrdší za celou dekádu (právě tento časový úsek mohu posoudit z vlastní zkušenosti). Je obdivuhodné, jak se organizačnímu teamu daří udržet tenhle tábor za dané situace v chodu: ne vždy se to plně doceňuje.
Co se týče programu, k žádným posunům nedošlo (a taky proč). Nabídka je pořád obžerná, a to je hlavní. Dokud bude mít návštěvník třikrát za den problém vybrat si ze dvou-tří až čtyř koncertů, které by rád viděl (nebo nedejbože musí vidět) a které se kříží, bude Glastonbury pořád první mezi sobě rovnými.
Glastonbury na blátě i na slunci
Glastonbury z pohodlí domova
V posledních letech došlo k určitému "odkouzlení" festivalu. Není už tak výjimečný: televize a internet přinesou celé koncerty až pod nos, takže není potřeba vstávat od obrazovky a sledovat všechno v suchu (pro větší autenticitu si lze nazout i holinky). Ale ten koktejl vjemů z cest po údolí, stýkání a potýkání s podobnými postiženci, nečekaných objevů naslepo a extatických zážitků z hudby, je ojedinělý a nepřenosný. Uvidíme, změní-li se něco po roční olympijské odstávce.
Americká neděle
Trochu paradox: největší sháňka byla v neděli po opalovacím krému (na druhém místě se umístil klobouk). Slunce se rozehřálo na plný provoz, jako by chtělo vynahradit všechny předešlé dny. Řečeno s jednou starou písní od Laury a jejích tygrů, žár trval.
A vybraná zastavení na nedělních cestách od čerta k ďáblu?
- Low Anthem, Pyramid Stage o polednách: jakostní výhonek amerického písničkářského stromu, který v rockovější poloze směřuje k The Band, v té folkové řekněme k Nicku Drakeovi. Obé v I.a provedení.
- Paul Simon, o pár hodin později tamtéž: starý pán by mohl sedět doma u televize nebo v krčmě nižší cenové skupiny a nadávat na všechno a na všechny. Místo toho se skvělou kapelou za zády zalasoval na Pyramidě publikum všech věkových skupin a dokázal, že nejlepší momenty z aktuálního alba So Beautiful Or So What snesou srovnání s vrcholnými kusy typu Obvious Child či You Can Call Me All.
- Plan B, hiphoper a všeumělec, opět na Pyramidě. Jeho nedělní produkce se nesla v duchu motownského soulu počátku sedmdesátých let, ještě před jeho zprzněním diskotékovou hudbou první generace. Čtvrt hodiny zajímavé, pak už trochu na jedno brdo.
- Eels, Other Stage v podvečer. Takhle se má hrát soul, žáku nezdárná! Písničkář Mark Everest se obklopil velkou kapelou s dechovou sekci a své skvělé písně překopal do zvuku soulového bandu jak z Memphisu konce šedesátých let (tu iluzi ještě podepřel jednou výpůjčkou od Sly & Family Stone). Fungovalo to znamenitě a pán ještě hýřil vtipem při představování tělesa. Největší překvapení a jeden z nejhezčích momentů letošního ročníku festivalu (alespoň pro mne).
Plan B převdel vystoupení tak trochu na jedno brdo. Beyoncé se opět třpytila a v davu ji pozoroval manžel Jay-Z s partnerkou Chrise Martina z Coldplay, herečkou Gwyneth Paltrowovou.
Těm, kteří očekávají rozpravu o produkci Beyoncé, se omlouvám: mé srdce bylo na Other Stage u Queens Of The Stone Age. A tímto přiboudlým rýmem se rozloučíme.
Podružné (po)drobnosti aneb ročník 2011 v záblescích paměti
Česká stopa v údolí: klobouček AC Sparta Praha, zahlédnutý v davu ometáků v backstage po koncertu Coldplay. Ponecháváme bez komentáře. P.S.: majitel byl Angličan.
Zavazadlo festivalu: tašky listu Guardian prodávané společně s výtisky periodika každé dopoledne. Byly všude. Když někde v Čechách uvidíte osobu se žlutou, zelenou neb růžovou taškou přes rameno a nápisem GET YOU ROCKS OFF, buď byl v Glastonbury, nebo ji od některého účastníka dostal darem.
Bobící si na Glastonbury klidně nasadí ujeté brýle.
Nejvyrovnanější postava festivalu: bobík, kterého jakýsi rozverný návštěvník přetáhl po koncertu B.B.Kinga na Pyramidě nafukovacím tomahawkem po helmě. Rameno spravedlnosti se otočilo, zasmálo se a pokračovalo ve výkonu služby.
Zklamání festivalu: úpadek festivalového zpravodaje. Z šestnáctistránkového deníku s rozhovory, profily, denním zpravodajstvím a různými humory se stal "faremní zpravodaj", ze kterého se člověk o hudbě a festivalu opravdu mnoho nedozvěděl.
Výrok festivalu: "toľko ľudí by neprišlo ani do Prahy"! (odposlechnuto kol. Lindaurem po koncertu Paula Simona)
