První to vzdají, když devítiletá dívenka nosí rodičům injekce s heroinem. Druzí s hnusem odejdou, když s otcem čili skvělým Jeffem Bridgesem balí mrtvou maminku do prostěradla. Třetí parta třískne dveřmi, jakmile si tatínek ulevuje v autobusu, jímž jede s dcerkou na samotu mezi poli, do zchátralého domu.
A hlavní divácký exodus nastane, když dívka již zcela osiřelá odhání z tatíkova rozkládajícího se těla mouchy, nasazuje tlející mrtvole paruku, líčí jí rty, mluví s ní a objímá ji ve spánku.
Morbidní? Jistě. A to je teprve začátek. Nicméně právě ty „rodinné“ prvky představují nejsilnější chvíle, neboť ze strany dítěte nejde o zvrácenost, nýbrž hravou nevinnost. Malá Jodelle Ferlandová předvádí mistrné sólo, ať mluví s veverkou, panenkami, nebo si zkouší pózy před zrcadlem jako každá holčička při hrách na princeznu. Rozdíl je v tom, že její dětskou fantazii znásobenou ještě osamělostí nikdo nezbrzdí, nikdo ji z říše snění nezavolá k obědu.
Horší je, že nikdo nekrotí ani bujnou představivost režiséra, jenž zprvu pevný tvar otvírá dalším „cvokům“, mechanicky dosazovaným postavám na hraně nezralosti a šílenství. Mentálně postižený mladík se vydává za potápěče, což Gilliam využije k výtvarně podmanivé pasáži „pod vodou“; jeho sestra vycpává (nejen) zvířata, takže si Gilliam dopřeje sbírku zrůdiček. Ale tyhle hrátky, s výjimkou dráždivé variace na Lolitu, víceméně bez účelu a smyslu jen nastavují čas k finále s originálním nápadem vykoupení.
Krajina přílivu není špatná. Ale netají, že je v ní plno naschválů bez obsahu a žádný „dozor“, jenž by dal autorově slabosti pro úlety hranice.
Krajina přílivu USA, režie Terry Gilliam, hrají: Jodelle Ferlandová, Jeff Bridges, titulky, 122 minut. HODNOCENÍ MF DNES:
