Renomovaný překladatel francouzské poezie (připomeňme jeho převod Verlaina nebo loni vydanou rozsáhlou antologii Galský kohout zpívá, zahrnující výběr z veršů posledního tisíciletí) dokazuje i ve svém překladu kompletního Villonova díla, v čem je jeho síla: ve schopnosti dodržet krásu a ducha původního textu a převést jej do elegantní a přitom moderní češtiny.
Jednou nachází neotřelé rýmy (téhle, sedle, vedle, zbledlé), jindy si vystačí s asonancí, ale verš vždy plyne jak řeka, pokojná na hladině, ale s bouřlivými náznaky vespod.
Místy sáhne Francl až k češtině hovorové ("starý podvodníci"). A proč by ne? Vždyť Villon nebyl žádný akademický poeta (třebaže získal titul mistra na Sorbonně), ale bohém a rozvratník dvakrát odsouzený k oběšení, což připomíná i stylizovaná šibenice na obálce půvabně vypravené knihy. Co to mění na kráse jeho veršů?
Malý a Velký testament je knížka pro klidné chvíle i pro časy, "kdy vlci větrem živí se". Stačí v ní chvíli listovat a člověk se začte – třeba do některého z odkazů nebo do slavné Balady ze soutěže v Blois, a možná si těch pár následujících veršů z Balad z podsvětí odnese jako Villonovo (a Franclovo) doporučení do života:
"Chmur na světě je přece dost./ Ty vždycky byly nevítaný host./ Kdo jenom smutek v srdci nese,/ sám sobě připravuje vratký most;/ prsten, co štěstí nepřinese."
François Villon: Malý a Velký testament
přeložil Gustav Francl.
Garamond, 240 stran, cena 269 korun
Hodnocneí MF DNES: 100%
