Mexické poledne je horké nejen ve westernech. V klidných ulicích Coyoacánu na předměstí mexické metropole mě vyložil autobus, jehož řidič tušil, kam mířím. "Sí, muzeum Fridy Kahlo, tudy," mávl rukou doprava. "Chudý gringo, který musí jezdit autobusem," pomyslel si pak zřejmě.
Američané - neboli gringos - totiž Fridu Kahlo objevili. Přitahuje je charizmatickou tváří, komunistickým rebelantstvím, mexickým temperamentem, bohémskou bujarostí, sexuální nevázaností i sklony k depresi.
Přísahají na ni spisovatelé, feministky, umělci, studenti. Zkrátka ti Američané, kteří by si přáli být jako ona, ovšem bez opakujících se krutých bolestí a se zlatou kreditní kartou v kapse.
Její obrazy sbírá zpěvačka Madonna, která ji toužila zvěčnit ve filmu. O totéž usilovala další americká hvězda Jennifer Lopezová. Malířčiny autoportréty se objevily na amerických známkách. Pochopitelně i na klíčenkách, tričkách a hrníčcích.
Skutečná fridomanie vypukla po natočení filmu, v němž si výstřední výtvarnici zahrála. exotická kráska Salma Hayeková. Vedle ní se objevil Alfred Molina jako Fridin manžel, slavný malíř a komunista Diego Rivera, či Antonio Banderas coby další výtvarník a revolucionář David Alfaro Siqueiros.
Film Frida byl nominován na šest Oscarů, získal dva - za hudbu a za masky.
Dětství v Modrém domě
Mexičtí školáci jej znají jako La Casa Azul, tedy Modrý dům. Stojí v Londýnské ulici, č. p. 247. Zde se Frida Kahlo narodila i zemřela. Dům je nyní jedním z jejích muzeí. Frida, celým jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderon, se narodila 6. července 1907.
Později tvrdila, že to bylo o jeden den až tři roky později. Důvod? Nejen ženská marnivost, ale i snaha mysticky spojit své zrození s červencovou liberální revolucí roku 1910. Coby školačka byla Frida divoká a šéfovala partě spolužáků stejně jako svým třem sestrám.
A to zřejmě proto, že do školy nastoupila později než její vrstevníci, navíc s tělesným postižením. V šesti letech prodělala dětskou obrnu, její pravá noha byla od té doby výrazně slabší.
Dvě nehody: zranění v autobuse...
Její tělo však mělo snášet ještě horší bolest. V osmnácti letech Frida s přítelem Alejandrem doběhli na poslední chvíli autobus - a ten posléze havaroval. Frida Kahlo přežila jen zázrakem: její přítel dokonce musel přemluvit lékaře, aby ji vůbec ošetřil. Věnoval se totiž jiným zraněným, kteří podle jeho odhadu měli na rozdíl od Fridy šanci přežít.
Snad je to jen legenda, ale zraněná Frida prý byla po nehodě pokryta zlatým prachem, který vezl jiný cestující. Třpytivý kov rozsypaný po jejím nahém těle rozrušovaly jen potůčky krve, které vytékaly z mnoha ran. Nejvážnější zranění jí způsobila těžká tyč, která prorazila bok a z těla vyšla ven vagínou.
Ostatně ikonografické zobrazení raněné Fridy, zjevně odkazující na Ježíšovo utrpení, patří k nejpůsobivějším okamžikům zmíněného amerického filmu. Nadaná studentka, která se chystala studovat medicínu, se nevzdala.
Celý život sice trpěla bolestmi, které zaháněla sedativy a alkoholem, začala však opět chodit. Na lůžku, na němž strávila více než devět měsíců, také začala kreslit: nejprve jen na sádru, která fixovala její pochroumané tělo, později na papíry, které jí nosil otec.
... a setkání s Diegem
Na předměstí San Ángel jsou k vidění dva domy spojené visutou lávkou. Zde, na okraji mexické metropole, bydleli Frida Kahlo a Diego Rivera. Manželé, kteří se milovali a ničili zároveň. Frida prý poprvé spatřila Diega ještě jako školačka.
Rivera, obdoustlý muž středního věku, tehdy zdobil stěny ústavu, do nějž docházela. Už jako dospělá potkala malíře staršího o jedenadvacet let na komunistickém shromáždění. Záhy, v srpnu 1929, se slavila svatba, a to navzdory výhradám Fridiny rodiny. Proti byla především malířčina matka, které se příčil Riverův komunistický postoj.
Slon a holubice - tak kdosi překřtil novomanžele. Diego byl tělnatý, robustní muž, zatímco útlá Frida měřila jen o málo více než 150 centimetrů. Ani jeden z manželů neoplýval ideální krásou: Diego připomínal rozcuchanou pochodující kouli, Frida měla srostlé obočí a pod nosem jí rašil náznak kníru. Jejich osobní charizma je však činilo mimořádně přitažlivými.
Oba manželé si byli často nevěrní, Frida se navíc neomezovala jen na milence-muže. Jejich společný život připomínal dlouhý večírek, čas od času přenesený mimo Mexiko. Zprvu společně, později každý zvlášť putovali světem. Mezi jejich přátele patřili například malíř Pablo Picasso či spisovatel André Breton.
Pamětníci se shodují na tom, že pouze dvě nevěry skutečně narušily život svérázného páru. Frida nemohla Diegovi zapomenout, že se miloval s její sestrou Christinou. Rivera pak špatně uvykal parohům, které mu nasadil ruský bolševik a Stalinův úhlavní nepřítel Lev Trockij.
Ten po příjezdu do mexického exilu dočasně pobýval ve Fridině domácnosti, než jej roku 1940, už v jiné domácnosti, zabil Stalinův agent. Byl to totiž právě Rivera, kdo se u mexického prezidenta zasadil o to, aby manželé Tročtí vůbec mohli přicestovat do země.
Nový sňatek a smrt
V roce 1939 požádal Rivera o rozvod a s Fridou to šlo okamžitě od desíti k pěti. Večírek stíhal večírek, slabé tělo se stávalo ještě zranitelnějším. "V životě mě potkaly dvě velké nehody. První byla srážka s autobusem, druhá s Diegem," prohlásila tehdy malířka - a tato věta zazní i ve filmu.
Současníci si však už dříve všimli, že se Fridin zdravotní stav měnil vždy úměrně tomu, zda Diego byl nablízku, či nikoliv. Zlí jazykové si šeptali o Fridině hysterii a citovém vyděračství. Tvrdili také, že trpí mánií, která ji nutí podstupovat stále nové operace: podle věrohodných zdrojů jich absolvovala 32.
Ať tomu bylo jakkoli, Diego se k Fridě vrátil. A v roce 1940 se s ní podruhé oženil, aby ji statečně doprovodil až k bránám zásvětí. Ještě předtím, sotva rok před Fridinou smrtí v roce 1954, však stačil zorganizovat první manželčinu výstavu, na kterou se výtvarnice nechala přinést i s postelí.
Svědci vzpomínali na to, jak proslulá provokatérka a vypravěčka i vleže statečně kouřila oblíbený doutník a srkala ostrý mexický nápoj tequilu. Při pohřbu Fridy Kahlo byla přes katafalk přehozena rudá komunistická vlajka.
Malířka byla zpopelněna a odpočívá ve svém Modrém domě uložena do vzácné urny z předkolumbovských časů. Pokud na dvoře zrovna neřádí mexičtí školáci, má tu klid, po kterém však za života toužila jen málokdy.
Američané - neboli gringos - totiž Fridu Kahlo objevili. Přitahuje je charizmatickou tváří, komunistickým rebelantstvím, mexickým temperamentem, bohémskou bujarostí, sexuální nevázaností i sklony k depresi.
Přísahají na ni spisovatelé, feministky, umělci, studenti. Zkrátka ti Američané, kteří by si přáli být jako ona, ovšem bez opakujících se krutých bolestí a se zlatou kreditní kartou v kapse.
Její obrazy sbírá zpěvačka Madonna, která ji toužila zvěčnit ve filmu. O totéž usilovala další americká hvězda Jennifer Lopezová. Malířčiny autoportréty se objevily na amerických známkách. Pochopitelně i na klíčenkách, tričkách a hrníčcích.
Skutečná fridomanie vypukla po natočení filmu, v němž si výstřední výtvarnici zahrála. exotická kráska Salma Hayeková. Vedle ní se objevil Alfred Molina jako Fridin manžel, slavný malíř a komunista Diego Rivera, či Antonio Banderas coby další výtvarník a revolucionář David Alfaro Siqueiros.
Film Frida byl nominován na šest Oscarů, získal dva - za hudbu a za masky.
Dětství v Modrém domě
Mexičtí školáci jej znají jako La Casa Azul, tedy Modrý dům. Stojí v Londýnské ulici, č. p. 247. Zde se Frida Kahlo narodila i zemřela. Dům je nyní jedním z jejích muzeí. Frida, celým jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderon, se narodila 6. července 1907.
Později tvrdila, že to bylo o jeden den až tři roky později. Důvod? Nejen ženská marnivost, ale i snaha mysticky spojit své zrození s červencovou liberální revolucí roku 1910. Coby školačka byla Frida divoká a šéfovala partě spolužáků stejně jako svým třem sestrám.
A to zřejmě proto, že do školy nastoupila později než její vrstevníci, navíc s tělesným postižením. V šesti letech prodělala dětskou obrnu, její pravá noha byla od té doby výrazně slabší.
Dvě nehody: zranění v autobuse...
Její tělo však mělo snášet ještě horší bolest. V osmnácti letech Frida s přítelem Alejandrem doběhli na poslední chvíli autobus - a ten posléze havaroval. Frida Kahlo přežila jen zázrakem: její přítel dokonce musel přemluvit lékaře, aby ji vůbec ošetřil. Věnoval se totiž jiným zraněným, kteří podle jeho odhadu měli na rozdíl od Fridy šanci přežít.
Snad je to jen legenda, ale zraněná Frida prý byla po nehodě pokryta zlatým prachem, který vezl jiný cestující. Třpytivý kov rozsypaný po jejím nahém těle rozrušovaly jen potůčky krve, které vytékaly z mnoha ran. Nejvážnější zranění jí způsobila těžká tyč, která prorazila bok a z těla vyšla ven vagínou.
Ostatně ikonografické zobrazení raněné Fridy, zjevně odkazující na Ježíšovo utrpení, patří k nejpůsobivějším okamžikům zmíněného amerického filmu. Nadaná studentka, která se chystala studovat medicínu, se nevzdala.
Celý život sice trpěla bolestmi, které zaháněla sedativy a alkoholem, začala však opět chodit. Na lůžku, na němž strávila více než devět měsíců, také začala kreslit: nejprve jen na sádru, která fixovala její pochroumané tělo, později na papíry, které jí nosil otec.
... a setkání s Diegem
Na předměstí San Ángel jsou k vidění dva domy spojené visutou lávkou. Zde, na okraji mexické metropole, bydleli Frida Kahlo a Diego Rivera. Manželé, kteří se milovali a ničili zároveň. Frida prý poprvé spatřila Diega ještě jako školačka.
Rivera, obdoustlý muž středního věku, tehdy zdobil stěny ústavu, do nějž docházela. Už jako dospělá potkala malíře staršího o jedenadvacet let na komunistickém shromáždění. Záhy, v srpnu 1929, se slavila svatba, a to navzdory výhradám Fridiny rodiny. Proti byla především malířčina matka, které se příčil Riverův komunistický postoj.
Slon a holubice - tak kdosi překřtil novomanžele. Diego byl tělnatý, robustní muž, zatímco útlá Frida měřila jen o málo více než 150 centimetrů. Ani jeden z manželů neoplýval ideální krásou: Diego připomínal rozcuchanou pochodující kouli, Frida měla srostlé obočí a pod nosem jí rašil náznak kníru. Jejich osobní charizma je však činilo mimořádně přitažlivými.
Oba manželé si byli často nevěrní, Frida se navíc neomezovala jen na milence-muže. Jejich společný život připomínal dlouhý večírek, čas od času přenesený mimo Mexiko. Zprvu společně, později každý zvlášť putovali světem. Mezi jejich přátele patřili například malíř Pablo Picasso či spisovatel André Breton.
Pamětníci se shodují na tom, že pouze dvě nevěry skutečně narušily život svérázného páru. Frida nemohla Diegovi zapomenout, že se miloval s její sestrou Christinou. Rivera pak špatně uvykal parohům, které mu nasadil ruský bolševik a Stalinův úhlavní nepřítel Lev Trockij.
Ten po příjezdu do mexického exilu dočasně pobýval ve Fridině domácnosti, než jej roku 1940, už v jiné domácnosti, zabil Stalinův agent. Byl to totiž právě Rivera, kdo se u mexického prezidenta zasadil o to, aby manželé Tročtí vůbec mohli přicestovat do země.
Nový sňatek a smrt
V roce 1939 požádal Rivera o rozvod a s Fridou to šlo okamžitě od desíti k pěti. Večírek stíhal večírek, slabé tělo se stávalo ještě zranitelnějším. "V životě mě potkaly dvě velké nehody. První byla srážka s autobusem, druhá s Diegem," prohlásila tehdy malířka - a tato věta zazní i ve filmu.
Současníci si však už dříve všimli, že se Fridin zdravotní stav měnil vždy úměrně tomu, zda Diego byl nablízku, či nikoliv. Zlí jazykové si šeptali o Fridině hysterii a citovém vyděračství. Tvrdili také, že trpí mánií, která ji nutí podstupovat stále nové operace: podle věrohodných zdrojů jich absolvovala 32.
Ať tomu bylo jakkoli, Diego se k Fridě vrátil. A v roce 1940 se s ní podruhé oženil, aby ji statečně doprovodil až k bránám zásvětí. Ještě předtím, sotva rok před Fridinou smrtí v roce 1954, však stačil zorganizovat první manželčinu výstavu, na kterou se výtvarnice nechala přinést i s postelí.
Svědci vzpomínali na to, jak proslulá provokatérka a vypravěčka i vleže statečně kouřila oblíbený doutník a srkala ostrý mexický nápoj tequilu. Při pohřbu Fridy Kahlo byla přes katafalk přehozena rudá komunistická vlajka.
Malířka byla zpopelněna a odpočívá ve svém Modrém domě uložena do vzácné urny z předkolumbovských časů. Pokud na dvoře zrovna neřádí mexičtí školáci, má tu klid, po kterém však za života toužila jen málokdy.
|
Frida a její svět |
| Se ženami i muži Milovala manžela Diega Riveru, milovala se i s ruským bolševikem Lvem Trockým. Ale také s italskou fotografkou Tinou Modottiovou, malířkou Georgií O´Keefeovou, herečkami Dolores Del Rio a Paulettou Goddardovou. A zřejmě i tanečnicí Josephinou Bakerovou. Tento seznam není konečný. Nicméně Frida i její manžel prosluli sklonem k fabulaci a vymýšlení si. Bez dětí Frida nebyla schopna donosit dítě. Přinejmenším dvakrát, ale spíše třikrát potratila. Roku 1932 byla proto hospitalizována v Detroitu. Její životopise! se však rozcházejí v názoru, zda děti chtěla: významnější část tvrdí, že ji to trápilo a hluboce ovlivnilo její dílo. Podle méně uctivého názoru se mateřství bála. Sebevražda? Oficiálně zemřela na plicní embolii. Není také vyloučeno, že spáchala sebevraždu, jde však jen o dohady. V době smrti už Fridu zrazovalo tělo, gangréna jí vzala pravou nohu. Frida se o sebevraždu pokusila několikrát. "Doufám, že je konec radostný. A doufám, že už se nevrátím," napsala si do deníku. Komunismus a Trockij Pro Fridu byli komunističtí vládci téměř božstvem. Stalin ji na slavném obraze osvobozuje od muk tělesného postižení, Mao Ce-tung shlížel na její lože. Přesto nebyla z hlediska Moskvy vždy pravověrným kádrem: svědčí o tom vztah ke Lvu Trockému. Frida ovšem zemřela jako stalinistka. |
 Fotografie z filmu Frida. |
