Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Genesis se ukázali jako poetický dinosaurus

  1:54aktualizováno  1:54
Velkolepost scény, ilustrované efekty s poetikou Laterny Magiky, to vždy patřilo ke koncertům kapely Genesis. Před patnácti lety stejně jako nyní. Technika pokročila, muzika zůstala stejná.

Je to dobře nebo špatně? Je to pochopitelné. Vždyť kapela Phila Collinse, Mika Rutherforda a Tonyho Bankse vydala v této základní sestavě poslední album v roce 1991. A více než 20 tisíc lidí, kteří se ve středu večer vypravili na upravenou plochu parkoviště u pražské Sazka Areny, očekávalo právě tradiční, legendární hudbu Genesis. Nechtěli ji slyšet v posunu a la Chemical Brothers nebo Green Day.

Na druhou stranu Genesis provází jakási chladná profesionalita, rozvleklejší vrstvení motivů, které jakoby směrovaly kapelu ke „starobné" vážné hudbě. A k odměřené dokonalosti, slepé uličce, jež zaváněla nudou v místech, kde se ztrácela melodie.

Přitom je dobré Genesis poslouchat, nejlépe v sedě, to platilo i ve středu. Já nemůžu tančit (I Can´t Dance), zpíval Collins v prvním přídavkovém hitu a vlastně tím leccos napověděl o stylu kapely, jež přežila odchod Petera Gabriela v roce 1975 i následujíci revoluci punkerů, kteří nesnášeli stadionové dinosaury. Přesně takové, jako jsou Genesis.

Ti ve dvou a půl hodinovém koncertu předvedli, že i dinosaurus může být poetický, ba hravý. Mamutí scéna zdálky připomínala obří rybářskou síť, zavěšenou na sedmi světelných věžích, jež trčely k nebi, a vkusně ilustrovala každou píseň.

Koho nudily mezihry klávesisty Tonyho Bankse nebo rozvleklejší instrumentální pasáže, mohl sledovat hru světel a projekcí. Vlastně jakousi barevnou hudbu, jež podobně jako u Pink Floyd splývala s písněmi.

Show se odvíjela od počátečních projekcí na dvou postranních vejčitých plátnech, která připomínala zrcadla. Pak se postupně rozsvěcela celá plocha a při Land Of Confusion (1986) mohlo publikum vidět postavu zpěváka Phila Collinse v nadživotní velikosti, promítnutou přímo do středu scény.

Během songu In The Cage (1974) se kapela blýskla animovaným projekcemi běžce, hit Home By The Sea z roku 1983 ilustrovala animace hororového domu se žlutě zářícími okny, aby náhle po každém ze sedmi stožárů vyjely vzhůru svítící zdviže. Jejich reflektory plály jako oči robotů.

Při I Know What I Like (1973) se kapela ponořila ještě hlouběji do historie. Na plátně, které připomínala obří panoramatické kino, defilovaly rané sestavy Genesis včetně současné koncertní pětice, kterou doplnil výtečný bubeník Chester Thompson a kytarista Daryl Stuermer.

A jedinečná, kultivovaná show se posunula až k animaci krajin. Ta stejně jako zvuk písně Ripples (1976) připomínala podobně členitou muziku britské kapely Yes, ve které mohl Collins bubnovat, kdyby v roce 1970 neodpověděl na inzerát Genesis.

Vrcholem vizuálního ztvárnění byla skladba Domino (1986), připomínající známou reklamu společnosti O2, ve které se rytmicky střídaly grafické obrazce a zároveň padaly kostky domina. Nechyběl ani ohňostroj při vytleskáváném hitu Invisible Touch (1986) a po přídavku I Can´t Dance (1991) koncert uzavřela komorní, jímavá skladba The Carpet Crawlers z roku 1974, již kapela nahrála na památném gabrielovském albu The Lamb Lies Down On Broadway.

Exkurze do minulosti kapela prováděla v jakýchsi směskách písní ze 70. let, jež doplňovaly „osmdesátkové“ pecky Turn It On Again (1980, ta se vynořila z instrumentálního úvodu), pochopitelně nesměl chybět dramatický trhák Mama (1983), ve kterém z hypnotických pasáží vystřeluje Collinsův hlas, gradující až do křiku. Zazněla i křehká balada Follow You Follow Me (1978), jež odhlečovala masivnější bloky muziky, stejně jako bubenické dvojsólo Phila Collinse s Chestrem Thompsonem.

Styl Genesis si zachoval vlastní pečeť, již nepoškodil čas. Díky solidním písním a hlasu Phila Collinse, který kapelu vždy vracel zpátky na zem, k lidové zábavě. A právě v kompromisu mezi hudebním profesorstvím kapely a Collinsovým bavičstvím nejspíš tkví živé kouzlo Genesis.

Phil Collins koncert utáhl s přehledem, který známe z jeho předchozích pražských vystoupení. Fotil si publikum z pódia, česky děkoval a uváděl některé písně. Při Throwing It All Away (1986) si hrál s publikem jako kočka s myší, když přinutil levou, pravou nebo střední část arény tleskat podle svých „spartakiádních" pokynů.

Bylo jasné, proč Genesis pohořeli s mladším pěveckým náhradníkem Rayem Wilsonem, i když spolu natočili dobrou desku Calling All Stations a v roce 1998 se ukázali i v Praze. Collinsův talent, hudební apetit i „černošský“ vokál je tak jedinečný a všestranný, takže spolu s Genesis obejme arény. No a takhle nějak, pravda trochu nostalgicky, jsme si to s kapelou tentokrát užili.

GENESIS
Turn It All Again Tour, 20. června 2007, Praha. Pořádala agentura Live Nation/Interkoncerts.
Hodnocení iDNES.cz: 80%





Hlavní zprávy

Další z rubriky

David Koller vyzval tuzemské hudebníky, aby předělali některé z jeho sólových...
Než přijde nové album Lucie, zahraje David Koller své hity akusticky

Ještě než se příští rok začnou dít velké věci kolem Lucie, můžou si fanoušci poslechnout muziku Davida Kollera v méně tradičním pojetí. Hudebník se svou...  celý článek

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Kapela Tichá dohoda
RECENZE: Hlasitá revoluce je prostě Tichá dohoda ze starých dob

Tichá dohoda po letech vydává desku s novou zpěvačkou a starým zvukem. Album nazvané Hlasitá revoluce je svěží závan doby, kdy světu vládly kytary.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.