Gatlif: Moje Francie je jiná než Le Penova

Francouzský režisér Tony Gatlif přijel do Prahy evidentně rozrušen. Nástup krajní pravice v čele s Le Penem, která rozbíjí jeho vizi o Francii bez nenávisti a xenofobie, zasáhl tohoto tvůrce romského původu na nejcitlivějším místě. „Považuji se za angažovaného umělce. Kvůli tomu, že jsem v Praze, asi propásnu nedělní volby ve Francii. Naše země je zraněná. Hlásím se k Francii, ale to je úplně jiná země, než jakou si představuje Le Pen,“ chrlil ze sebe filmař, který k nám přivezl svůj nejnovější snímek Swing.

Swing je jemný baladický příběh o prázdninovém setkání francouzského chlapce Maxe s romskou dívkou, která se jmenuje Swing. Díky společným zážitkům Max načas opustí svět „gadžů“ a propadne kouzlu bezprostřední romské muziky. Ta ho zavede do rodiny virtuózního hudebníka Miralda, který chlapce učí hře na kytaru. Nádherné prázdniny mohou začít...

„Pro Romy existuje pouze jedna kultura - a to je hudba. Když se někdo narodí nebo zemře, je u toho muzika. Jejím prostřednictvím Romové vyprávějí své příběhy. Proto se mé romské filmy odvíjejí od hudby,“ vysvětluje tvůrce, který se narodil v roce 1948 v Alžíru a v dětství se přestěhoval do Francie.

Tony Gatlif vyrůstal divoce na ulici, ze které ho prý vyvedla touha a vůle dělat filmařské řemeslo. Když se dostal do kurzů dramatického umění, učil se role foneticky - protože podobně jako spousta Romů tehdy neuměl číst.

„Mezi tím, co jsem tenkrát hltal, mě nadchly filmy Miloše Formana Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Viděl jsem snímky Jiřího Menzela, avšak za nejlepší český film považuji Démanty noci od Jana Němce. To jsou také angažovaní filmaři,“ prohlásil na adresu českých tvůrců.

Podobně jako Forman pracuje i Gatlif s neherci. Oba dětské představitele pro Swing hledal asi půl roku. „Když jsem pak viděl dívku, která hraje Swing, okamžitě jsem věděl, že ona bude ta pravá,“ vzpomíná. Jejího filmového otce Miralda našel v romském kytaristovi Tchavolo Schmittovi, jenž se živí hraním po barech.

Schmitt je prý přesně takový, jak ho Gatlif ukazuje ve filmu. „Když jsem se s ním setkal poprvé, měl jsem pocit, že legendární romská hvězda, kytarista Django Reinhardt, vstala z mrtvých,“ vypráví režisér. „Považuji Schmitta za jednoho z nejlepších kytaristů. On vůbec netouží po kariéře, vlastně by se ani neuměl ve sféře hudebního byznysu pohybovat. Zahraje třeba za půllitr piva. Představte si, že by Bob Dylan přišel do hospody a vystoupil tam za pivo.“

Schmitt je pro Gatlifa příkladem nezatíženého člověka - ačkoli jeho životní styl je prý někdy poněkud ostřejší. „Jeho osoba vlastně udělala můj film,“ míní režisér, který ve Swingu představil romskou muziku, jež se nazývá manuš.

„Snažím se, aby mé snímky byly maximálně autentické - i když při tom respektuji zákony filmu, který je stylizovaným uměním. Budu rád, když diváci získají aspoň nějakou představu o Romech a jejich zvycích. Je to velice křehké etnikum, které žije naprosto volně, a proto je zranitelnější,“ prohlašuje Tony Gatlif, jenž sám hraje na kytaru. „Mám v sobě rytmus, který je součástí mého těla.“

Svůj první film natočil Gatlif v roce 1975. Do tuzemska se dostali jeho Princové Paříže (1983) a psychologické drama Gadžo dilo (1997), úvodní část trilogie o předměstské romské komunitě. Za Gadžo dilo Gatlif dostal trofej Césara za nejlepší hudbu i Stříbrného leoparda na 50. mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.

Ostatně pražské kino Aero právě pořádá malou přehlídku Gatlifových snímků. Do soboty uvede filmy Latcho drom z roku 1993, Přinesl mě čáp (1998) či dramatický příběh Vengo (2000), pojednávající o sporech mezi dvěma andaluskými rodinami.

Tony Gatlif.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.

Fotografie z filmu Swing.