Utekla z Kuby, pak fotila své tělo. Teď ji představují v Rudolfinu

Filmy, sochy, fotografie, kresby i osobní zápisky a deníky jsou součástí výstavy nazvané Stopy. Pražská Galerie Rudolfinum na ní až do 4. ledna 2015 představuje dílo americké umělkyně Any Mendiety.

Jsou výtvarníci, jejichž fotografii aby jeden pohledal. V případě Any Mendiety (1948–1985) bude mít návštěvník pražské výstavy naopak pocit, že umělkyni dlouho a důvěrně zná. Možná až příliš důvěrně. Mendieta fotila vlastní obličej i jindy skrývané části těla. Patřila ke generaci novátorských umělců, jejichž dílo nezapadalo do konvenčního rámce uměleckých výstav a sběratelství.

U nás spíše neznámá umělkyně má docela třaskavý životní osud. Ana Mendieta se narodila na Kubě v roce 1948 a už ve dvanácti letech byla v důsledku politické činnosti svého otce nucená emigrovat do Spojených států. Dostala se do pěstounské péče ve státě Iowa a celý život potom věnovala hledání vlastních kořenů a identity.

Neméně dramatický byl i předčasný konec jejího života. Mendieta zemřela 8. září 1985 po pádu z čtyřiatřicátého patra budovy v newyorské Greenwich Village, kde bydlela s manželem Carlem Andrem. Svědci slyšeli z bytu hádku a sochař Andre byl skutečně souzen pro vraždu, ale po tříletém procesu byl zproštěn viny. Medietina smrt byla údajně nehoda nebo sebevražda.

Krev, peří, oheň

Retrospektiva, která v Galerii Rudolfinum vznikla ve spolupráci s londýnskou Hayward Gallery, pokrývá celou nedlouhou dráhu Any Mendiety. Představuje ji jako vlivnou postavu dějin umění, ukazuje jejího tvůrčího ducha a zprostředkovává její umělecký odkaz pro dnešní generaci.

Jedním z těžišť expozice je rekonstrukce dvou významných samostatných výstav, které se konaly ještě za autorčina života – jejich součástí je i klíčový soubor prací s názvem Siluetas.

Ana Mendierta, Bez názvu (Otisky skla na těle), 1972

Součástí retrospektivy je také rozsáhlý archiv se stovkami diapozitivů, poskytující jedinečný přístup k dílům, které Ana Mendieta neměla během svého krátkého života možnost vystavit. Archivní materiál ukazuje v novém světle způsob její práce i to, jak svou tvorbu dokumentovala.

Krátká životní a tvůrčí dráha Any Mendiety byla neobyčejně plodná. Začala uceleným a působivým souborem prací, který vytvořila ještě jako studentka na University of Iowa. V té době se objevily motivy důležité pro celou její tvorbu jako užívání krve, peří, ohně, země a těla. Mendieta začala čerpat také podněty z rituálů rezonujících především s afro-kubánskou a katolickou tradicí i s archetypy bohyně a začala je znovu vytvářet.

Ana Mendieta, Bez názvu (Variace obličejové kosmetiky) 1972

Po celý život usilovala o to, aby setřásla zavedené kategorizace jako body art, land art, performance art nebo i feminismus. Tím, že nikdy docela nezapadla do žádné z těchto uznávaných forem, zaujala místo v oblastech, které dosud nebyly „obydlené“.

Po Mendietině smrti bylo její dílo vystavováno v mnoha předních institucích, například v Hirshhorn Museum ve Washingtonu, D. C., ve Whitney Museum v New Yorku, v Evropě pak ve Fundacio Antoni Tapies v Barceloně, Hayward Gallery v Londýně či Museum der Moderne v Salcburku.

U nás se představuje poprvé. Galerie Rudolfinum připravila i doprovodný program včetně přednášek a komentovaných prohlídek výstavy.

Ana Mendieta - dokument