A není ani divu – po sedmadvaceti letech v Depeche Mode už se vám prostě zvuk a výraz mateřské kapely zažere do té míry pod kůži, že najednou těžko můžete začít hrát polku. Nebo taky by to ještě mohl být kalkul, ale na ten to naštěstí nevypadá.
V Gahanovi se prostě jen v posledních letech probudila touha skládat, postavit se autorskému monopolu Martina Gora a docela se mu to daří - ba co víc, dokonce se zlepšuje. Jasně, je tu pár rockerských odboček (viz sólo Fruscianteho z Redhotů v úvodní písni), ale jinak zní Hourglass díky svému jednotícímu elektronickému zvuku opravdu jak další řadovka DM, což je třeba brát jako kompliment.
Skvělá produkce, silná atmosféra, prožitý zpěv, kterému uvěříte i lehký patos v textech. A hned několik skladeb se dá přiřadit k tomu nejlepšímu, co kolega Gore v tzv. post-klasickém období od desky Songs of Faith and Devotion napsal. Zbytek je poctivý depešácký průměr.
David Gahan - Hourglass
Mute/EMI
Nej skladby: Kingdom, Saw Something, A Little Lie
Hodnocení Filter: 70%
