Se svou deskou přichází Gabriela Al Dhábba až jako poslední z finalistů druhé řady SuperStar. Čekání se jí vyplatilo. S pomocí přátel nahrála bývalá servírka písně, které sahají od blues k lidovce, šansonu či rocku.
* Vedle Petra Bendeho jste jedním z mála finalistů superstar, kteří natočili hlavně vlastní skladby. Musela jste si to album vydupat?
Vyloženě takhle to nebylo. Album jsem měla původně nahrávat s někým jiným a někde jinde. Pak jsem se seznámila s producentem Milanem Cimfem, který pomáhal Petrovi Bendemu. Zjistila jsem, že máme společné představy o tvorbě muziky, líbí se nám třeba tradiční styly. A najednou jsme si s Milanem Cimfem povídali o tom, jak budeme dělat moji desku. Byl to přirozený vývoj. Po půl roce příprav jsme přinesli nějaké pracovní snímky na firmu Sony BMG, kde mi dali svobodu v autorské tvorbě.
* Kořeny vaší hudby jsou na pražském sídlišti Černý Most?
Ne, to říká Milan Cimfe, který má rád legendy. V písni Kolemjdoucí zpívám: "Vznáším námitky nemalé na bydliště mé trvalé." A Milan k tomu rád dodává: "Tohle je výpověď Gáby Al Dhábby, která pochází z Černého Mostu, kde prožila nejkrušnější léta svého života." Přitom já pocházím z Jizerských hor, žila jsem spíš v okolí Prahy. Jsem taková pouliční směska.
* Vymýšlíte si zvláštní obrazy nebo obraty, třeba "iluzí plejáda za vstupné do Eldoráda" ze skladby Pod peřinou. Kam na to chodíte?
Inspirovala mě povídka Kulička od Guy de Maupassanta, která vypráví o prostitutce. Ten příběh mi nastínil pouliční atmosféru písně. Vždycky jsem chtěla mít ve skladbě harmoniku, člověk si asi lépe představí francouzskou prostitutku.
* A jaké byly vaše iluze?
Měla jsem iluze ohledně české muziky. Lidé, kteří žijí muzikou a snaží se celý život prorazit, nejsou často oceněni. Dobrá muzika má k posluchačům omezený přístup. Myslela jsem si, že to tak nebude. Poslední dobou jsem tolik nevystupovala, nemůžu soudit podle vlastní zkušenosti, ale mrzí mě to. Lidé ocení spíš převzatou píseň, která jim připomíná něco světového. Řeknou si: To je super. A s tímhle přístupem já nesouhlasím. Tohle muziku omezuje.
* A jak to chcete dělat vy?
Nechci nikoho přesvědčovat, že má hudba je geniální nebo revoluční. Ani já si to nemyslím. Určitě budu moc ráda, když se moje muzika lidem zalíbí, ale nebudu dělat ústupky. Nedám na rádce, kteří mě k nim budou nutit pod záminkou: "Tohle by český posluchač nepochopil." Nechci věřit, že český národ nerozumí hudbě a chce ji mít naservírovanou jen podle jednoho nebo druhého receptu.
* Na vaší desce se proplétá hodně stylů včetně lidovky, rocku nebo popu. Kdyby si vás měl člověk představit jen podle jedné skladby, která by to asi byla?
Jmenuje se Černočerná tma. Ta píseň se promění z industriální muziky přes smyčcový orchestr zpátky do industriální podoby a pak přijde změna v duchu kapely Čechomor. Píseň nemusí připadat každému dobrá, ale reprezentovat by mě mohla.
* Možná stejně jako blues Kolemjdoucí, do které jste vložili různé náhodné situace.
Napadlo nás vložit do písně šramot ulice nebo příspěvek každého, kdo zrovna půjde kolem. První kolemjdoucí byl zpěvák Richard Tesařík, potom se ve studiu objevil hráč na tubu Filip Spálený a další muzikanti. Byla to legrace. I když nastaly problémy, přišla jsem na měsíc a půl o hlas, ale nakonec se nahrávání dobralo k cíli. Odjížděla jsem ze studia se slzou v oku.
* Uvažovali jste o názvu Jedenácté přikázání, ale pak jste album pojmenovali Contra faktum. Proč?
Contra faktum znamená Proti realitě. Chápejte to tak, že jsme si řekli, že budeme stát sami za sebe. Název Jedenácté přikázání, o kterém jsme původně uvažovali, je příliš radikální pro vyjádření muziky. To si ráda užiju v jedné písni, nikoli v rámci celé desky. Já nehodlám nic kázat, nikoho nechci přesvědčovat. Budu čekat, jestli se ke mně někdo přidá. Už mám kolem sebe kapelu, se kterou si chci tu muziku užít.
