O víkendu jen zbývalo, aby se Al Dhábba postavila k mikrofonu a nazpívala své vokální party. Její první deska, jež má prozatímní název Jedenácté přikázání, vyjde v dubnu.
Texty zatím v počítači
Ve studiu to nevypadalo jako příprava na horečnatý finiš. Chtělo to spíš klid a soustředění. Texty, které si napsala sama, měla Gabriela Al Dhábba v laptopu položeném na velkém mixážním pultu. Četla si je z obrazovky a na zkoušku si některé přezpívala podle nahrané hudby.
"Názvy písní ještě nemáme, ale říkáme jim pracovně Černočerná tma, Stará čundračka nebo Peklíčko," vysvětluje zpěvačka. Nedokáže si představit, že by dělala jen pop nebo poprock, a dodává: "Muzika je rozmanitá v rámci desky i jednotlivých písní." Odpovídá tomu výběr muzikantů, kteří se v Nouzově objevili od listopadu loňského roku.
Například v lidovkové skladbě, kterou nazvali Harmonika, si zahráli houslista Karel Holas a harmonikář Radek Pobořil ze skupiny Čechomor. "Některé nástroje jsem natočil sám, ale tam, kde bylo potřeba, jsme zvali muzikanty," vysvětluje producent Milan Cimfe. A tak si na desce Gabriely Al Dhábby zabubnoval i Petr Bende.
Právě Cimfe produkoval Bendeho úspěšné album pb, které vyšlo loni. Al Dhábba byla tenkrát jedním z hostů v Nouzově, s Bendem nazpívala písně Nad horů svítá a Let vážkám závidím. V Nouzově se jí zalíbilo a vybrala si Cimfeho jako producenta.
"Sledoval jsem Gábu Al Dhábbu v soutěži Česko hledá SuperStar, kde zpěváci museli zkoušet všechno možné. Nevěděl jsem, jaká bude doopravdy, jak mě přijme. Sešli jsme se pak v hospodě. Podala mi ruku a řekla: Čau, já jsem Gába. Rychle jsme si porozuměli," vzpomíná Cimfe. Od konce října 2005 mu zpěvačka nosila texty nebo hudební motivy. Cimfe vznášel připomínky, a jak říká, "stavěl k nim muziku".
Al Dhábba styl
Kromě jediné skladby, kterou složil Cimfe, si Gabriela Al Dhábba napsala všechny písně sama. Její texty mají zajímavé obraty, třeba "v poutech letokruhů" nebo "nekonečný pole lán, ledabyle obdělán". "Mám ráda symboly. Jak muzika, tak texty se můžou jevit jako osobní výpověď. Je v nich přímočarost, ale když si je člověk poslechne napodruhé, může zjistit, že se v nich objevuje i něco jiného. Nedá se to přesně shrnout jednou větou," dodává Al Dhábba.
Cimfe zpěvačku považuje za hotovou osobnost, otevřenou všem zajímavým nápadům. Třeba píseň Blues si vymysleli tak, aby zněla ledabyle, jakoby nahodile. "Každý, kdo šel kolem, si tam mohl zazpívat," říká Cimfe. A tak se jedním s náhodných hostů nahrávky stal zpěvák Yo Yo Bandu Richard Tesařík.
Jinou skladbu, jíž říká Peklíčko, si Gába Al Dhábba nechávala na konec natáčení. Je to píseň postavená hlavně na jejím zpěvu, hudební doprovod má být omezený na minimum. "Nikdo mě nikam netlačil, ani do komerce nebo vyhraněného žánru. Nakonec vzniklo něco, čemu říkáme Al Dhábba styl," dodala zpěvačka.
