Sdružení J.A.R. má funkový program, na který lze nabalit všechny novoty populární hudby včetně elektroniky. Na bočním projektu Sexy Dancers si Roman Holý, Dan Bárta a spol. nedávno ověřili, že jejich gangu není zablokována ani cesta na český popový Olymp.
Homo fonkianz je vypilovaná deska - ačkoli to z ní správně není znát, protože klopotnost k funku nepatří. Kapela neřve, spíše slastně přede; tiká, jak říkají muzikanti. To zajišťuje instinktivní souhra mezi kytaristou Miroslavem Chyškou, bubeníkem Bady Zbořilem, baskytaristou Robertem Balzarem, klávesistou Romanem Holým či baterií dechových nástrojů. Hudebníci hrají méně, avšak přesně, vyvážené doteky nástrojů vytvářejí prostředí, které posluchače rytmicky nadnáší a funkově oblažuje. Mezihry v písních Semiramis nebo O lidech řekla Míša jsou opravdu skvělé, zvláště když skupina zajazzuje. Navíc jsou tu různé vychytávky - třeba stepování hostující Heleny Vondráčkové. V bláznivém hitu (a videoklipu) Bulháři jí kapela dokonce svěřila vůdčí pěvecký part, který Vondráčková bravurně zvládla.
Špičkově zpívá Dan Bárta, který ctí ducha muziky v naprosto přesném frázování, vše sděluje prostřednictvím rytmu. Ve skladbách typu B-Bus, kde se muzika přelévá k rapu, se uplatňují i "vyprávěcí" hlasy Michaela Viktoříka a textaře Oty Klempíře, které konfrontují Bártovu preciznost s chaosem.
Hudební hravost J.A.R. se pak prolíná s Klempířovými texty, k nimž se přidal i Bárta. Slova působí zvukově nebo se splétají ve zvláštních významových spojeních ("matu Vatikán"). Ze slovního slalomu se občas vyloupne i příběh, třeba o pašerákovi Dawydovovi. Originální smysl pro humor se někdy potýká s drsností, která je na samé hranici přijatelnosti (Ťo ti ťo). Avšak bez toho by J.A.R. ztratili jednu ze svých poznávacích značek.
Homo fonkianz je vypilovaná deska - ačkoli to z ní správně není znát, protože klopotnost k funku nepatří. Kapela neřve, spíše slastně přede; tiká, jak říkají muzikanti. To zajišťuje instinktivní souhra mezi kytaristou Miroslavem Chyškou, bubeníkem Bady Zbořilem, baskytaristou Robertem Balzarem, klávesistou Romanem Holým či baterií dechových nástrojů. Hudebníci hrají méně, avšak přesně, vyvážené doteky nástrojů vytvářejí prostředí, které posluchače rytmicky nadnáší a funkově oblažuje. Mezihry v písních Semiramis nebo O lidech řekla Míša jsou opravdu skvělé, zvláště když skupina zajazzuje. Navíc jsou tu různé vychytávky - třeba stepování hostující Heleny Vondráčkové. V bláznivém hitu (a videoklipu) Bulháři jí kapela dokonce svěřila vůdčí pěvecký part, který Vondráčková bravurně zvládla.
Špičkově zpívá Dan Bárta, který ctí ducha muziky v naprosto přesném frázování, vše sděluje prostřednictvím rytmu. Ve skladbách typu B-Bus, kde se muzika přelévá k rapu, se uplatňují i "vyprávěcí" hlasy Michaela Viktoříka a textaře Oty Klempíře, které konfrontují Bártovu preciznost s chaosem.
Hudební hravost J.A.R. se pak prolíná s Klempířovými texty, k nimž se přidal i Bárta. Slova působí zvukově nebo se splétají ve zvláštních významových spojeních ("matu Vatikán"). Ze slovního slalomu se občas vyloupne i příběh, třeba o pašerákovi Dawydovovi. Originální smysl pro humor se někdy potýká s drsností, která je na samé hranici přijatelnosti (Ťo ti ťo). Avšak bez toho by J.A.R. ztratili jednu ze svých poznávacích značek.
|
J.A.R.: Homo fonkianz |
|
CD, 54 minut |
|
Vydala firma Sony Music Bonton |
