"Komunisté po nástupu k moci vytvořili obludný fučíkovský mýtus a z jeho vdovy udělali nástroj agitace. Po pádu komunismu nastalo radikální odmítnutí celého konstruktu včetně snahy vědecky se tomuto tématu věnovat," analyzuje průvodní zpráva hru s názvem Citový komediant.
Těžko však hodnotit, jak svým slovům tvůrci dostáli. Herci scény ze života mladého Fučíka úmyslně přehrávají a dodávají jeho přednesu jasně "dušínovskou" náladu. Zdůrazňují jeho zapálená (a v dnešní době tak naivně působící) slova, že se ze hry stává komedie a posměšek.
Pokud k tomu připočteme, že ne všichni v publiku jsou obeznámeni s reáliemi doby, způsobuje výbuchy smíchu i pouhý výčet dobových časopisů, do kterých komunistický superhrdina přispíval.
Trefovat se do kultu jakéhokoli režimu je v pořádku, ale jestli si hra klade za cíl rozebrat jeho život apoliticky, pak z takové parodie právě ta politika přímo čiší.