Králové indie rocku Franz Ferdinand a dál to nemá cenu číst, protože tím rozhodně nejsou. Kapela první desky a pak to šlo dolu. Poslední album potvrzuje, že už se prostě nikdy nepřekonají a můžou to zkoušet třebas i dechovkou...

Děkuji za pěkně napsanou recenzi a za nečekaně pozitivní hodnocení. I když jsem velký fanda FF, na 90 % bych asi jejich novinku neohodnotil, osobně bych to viděl tak na 75-80 %, přeci jen minimálně jedno z jejich předchozích alb mám raději (Tonight - 2009), ale to je fuk, číselné hodnocení je vždycky dost relativní. Důležité je, že FF nejsou nemastní a neslaní, působí živě, mají jiskru, a i když je jejich těžiště pořád v indie, nebojí se hodně experimentovat a riskovat. Přitom pořád působí jistě, nezmateně a člověk je vždycky pozná - ty pronikavý kytary, ta Kapranosova barva hlasu, to jsou prostě takové ty jistotky bohužel u většiny ostatních indie kapel mám pocit, že hodně stagnují a neumí být svoji, jako by pořád jen nostalgicky vzhlíželi k minulosti (většinou 60'ky a 70'ky) a snažili se napodobovat své idoly, celkově působí dost "hipícko-inťoušsky" a vždycky tam musí kydnout aspoň 2 vyměklé utahané balady. Čest výjimkám jako jsou Franz Ferdinand.

Jinak na novince se mi líbí skoro vše, otevírák je bez debat pecka, má hodně energie, hutnější "Lazy Boy" taky paráda, "The Academy Award" je příjemný relax, výborná skladba se vyklube i ze zpočátku zvláštní "Huck and Jim", a opravdu hodně se mi líbí "Glimpse of Love" - ano, je to jasný popík a směrem ke konzervativnějším fanouškům velký risk, ale co už, Franz Ferdinand v tom umí chodit. Jedinou skladbou, která se mi moc nelíbí je "Feel the Love Go", přijde mi taková křečovitá a ten saxík na konci, byť ho mám obecně rád (jako nástroj), mi tam fakt nesedí. Celkově ale s novým albem velká spokojenost