Surrealismus vžitný
Jejím autorem není umělecký historik, který tento směr zkoumá z akademických nezúčastněných pozic, nýbrž přední osobnost současného českého surrealismu, básník a šéfredaktor revue Analogon František Dryje (nar. 1951).
Rozdíl mezi oním akademismem a hluboce osobním ponorem je z Dryjeho esejů citelný, třeba už hned z prvního, v němž divoce polemizuje s česky vydaným „pamfletem“ francouzského historika umění Jeana Claira.
A obzvlášť ze závěrečného politicko-literárního rozhovoru, který s autorem vede Petr Štengl. Má příznačný název Básníci maj kopat ty hajzly do koulí.
Dryjeho většinou umělecko-teoretické eseje se týkají surrealismu staršího, „klasického“ (Štyrský, Nezval) i poválečného a současného (Effenberger, Švankmajerová, Kohout, Janda), jakož i těch nejzákladnějších otázek typu Co je surrealismus dnes.
„Přemýšlím o tom soustavně čtyřicet let od rána do večera a pořád v tom nemám úplně jasno,“ odpovídá.
