V ateliéru fotografa Františka Drtikola si podávali kliku všichni, kdo za první republiky něco znamenali. Portrétoval Edvarda Beneše stejně jako Josefa Čapka, známé herečky či spisovatele a kamarádil se s výtvarníky včetně sochařů. Přesto až donedávna neexistovala jediná Drtikolova busta.
Z Drtikolova díla |
"Před dvěma lety měl padesáté výročí úmrtí, tak jsem se rozhodla, že ho konečně vymodeluju," vysvětluje sochařka Monika Málová Švecová, která žije v Drtikolově rodné Příbrami. Výslednou bustu nabídla i do tamní fotografovy stálé expozice, ale město o ni nemělo zájem. V neděli uplynulo 130 let od Drtikolova narození a "Fráňa", jak o něm sochařka mluví, stále stojí v jejím ateliéru.
Fotograf i myslitel František Drtikol se narodil 3. března 1883 v Příbrami. Fotografii studoval na odborné škole v Mnichově a v roce 1912 si otevřel ateliér v Praze, v němž se věnoval portrétům a záhy si získal věhlas. Proslavil se však rovněž svými akty. Od 30. let se potýkal s dopady finanční krize a fotografickou kariéru ukončil v roce 1935. Začal se věnovat malbě a duchovním vědám, inklinoval k buddhismu. Zemřel v roce 1961. |
Problém s viržínkem
I když by jistě byla ráda, kdyby se její socha prodala, je znát, že si Drtikolovu přítomnost užívá. "Já ty osobnosti musím poznat. Aby socha vyzařovala něco, co ti lidé měli v sobě. Podle fotek by to nemělo ducha. A potom mě ten člověk tak strašně zaujme, že jím prostě žiju," popisuje Málová vztah ke svým "objektům". Po nocích studovala knížky a obrazila místa s Drtikolem spojená. "Trčela jsem v Praze a koukala do čtvrtého patra k oknům, kde měl ateliér. To by bylo skvělé, kdyby se to tam obnovilo."
Zaráží ji fakt, že ho nikdo nesochal, a rezolutně popírá, že by snad Drtikolův obličej nebyl zajímavý. "Měl světlé bleděmodré oči a vyzařovala nebo vyzařuje z něj dobrota, laskavost," tvrdí. Na většině snímků, které viděla, se fotograf usmívá a snad na všech má v ústech nebo v ruce viržínko. "Tak jsem se rozhodla, že ho udělám s ním. Jenže viržínka se už neprodávají, ale to já jsem jako zapřisáhlý nekuřák nevěděla. Nakonec mi kamarád poslal jednu uschovanou krabičku," líčí peripetie při vzniku busty.
Neudržovaný hrob
"Stejně jako pražský ateliér mě mrzí jeho příbramský hrob. Napoprvé jsem ho vůbec nenašla. A kdybyste ho viděli, zapláčete," lituje Málová, že se význačnému tvůrci nevěnuje víc pozornosti. I když se neví, jestli po konci kariéry ještě do svého rodného města jezdil.
František Drtikol - Vlna
"Někdy mám až pocit, že jsem s ním nějak spřízněná," tvrdí sochařka. V závěti Drtikol, jenž inklinoval k buddhismu, napsal: Nikde mě nehledejte, jsem všude, ve vás a v učení, které jsem do vás vkládal. "A když jsem si ho modelovala a byla vyčerpaná, říkala jsem si: Fráňo, kde jsi? Pojď mi pomoct! Ale moc mi nepomáhal. Asi nejsem jeho typ," směje se Monika Málová.
