Vilém Nečas: Bílek (obálka)
K dispozici máme jeho monografie, dílčí studie i několik knih korespondence. Přesto je v tomto kontextu kniha Bílek. Svědectví o bratru Františkovi zcela výjimečná. Nenapsal ji totiž ani on sám, ani historik umění, nýbrž umělcův současník.
A to navíc současník, který k němu měl velmi blízko: švagr Vilém Nečas. S Františkem Bílkem se velice úzce stýkal a svoje vzpomínky, jež na více než třech stech stran vyšly nyní vůbec poprvé v nakladatelství Malvern, začal psát krátce po umělcově smrti. Rukopis dokončil v roce 1943 a od té doby ležel v soukromém archivu.
František Bílek
Na vydání do roku 1948 nebyla ideální doba a po zavedení komunistické totality bylo zcela vyloučeno. Proč? Celým Bílkovým dílem, a Vilém Nečas to reflektuje snad na každé stránce své knihy, prostupuje náboženský mysticismus.
„Byl ostatně povahou bytostně náboženskou, několikrát se mi zmínil o svých snech a vidění Krista. V jeho rodině byla modlitba před jídlem a před spaním samozřejmostí a na jeho stole v dílně leželo stále rozevřené Písmo svaté,“ píše autor.
Paříž i jižní Čechy
Vilém Nečas popisuje nadšeně a obdivně Bílkův život od mládí v jihočeském Chýnově až po smrt tamtéž – přes všechny peripetie studií v Praze a Paříži, počáteční nepochopení, styky s velkými uměleckými osobnostmi jeho doby až po dosažení úspěchu a slávy. Vždy zdůrazňuje Bílkovo umělecké (a s ním spjaté duchovní) přesvědčení, které jej vedlo i do sporů s jeho současníky.
Když jako mladý studoval díky získané finanční podpoře mecenášů v Paříži, jeho patrony byli zde žijící čeští umělci Zdenka Braunerová, Luděk Marold, Vojtěch Hynais, v sousedství v Latinské čtvrti žil Alfons Mucha. František Bílek byl však se studiem nespokojen, ze školy odešel a začal se věnovat vlastní tvorbě.
Vytvořil svá první velká díla Golgota a Orba. Když je přijel představit do Prahy na Akademii výtvarných umění, profesor Myslbek se o nich pohrdlivě vyjádřil: „Pro tohle jste do Paříže jezdit nemusel! Jak chcete jednou uživit ženu a děti?“
František Bílek: Golgota
František Bílek: Orba
Kdo měl nakonec pravdu, vidíme v obou Bílkových muzeích, chýnovském a pražském. Bílkovu vilu, originální a luxusní stavbu s velkým ateliérem na Hradčanech, si umělec v roce 1911 sám navrhl, včetně vnitřního zařízení a nábytku. I jí dominuje, stejně jako umělcovu celému dílu, křesťanská symbolika.
