Francouzská krása usmiřuje

S českým názvem Hřebejkova francouzského soupeře v oscarovém finále si distributoři pohráli. Od doslovného překladu Vkus těch druhých dospěli přes parafrázi slavné americké komedie Někdo to rád jinak k definitivní verzi Každý to rád jinak. Zní to hravě, ale co si má divák pod takovou průpovídkou představit?

Určitě vlídný, humánní, nadnárodně srozumitelný příběh o hledání lásky. Méně už čistou komedii, spíš úsměvně trpký živočichopis, jenž "skáče" z postavy na postavu. Odehrává se v mile pařížském stylu převážně v kavárnách, bistrech, restauracích a nočních barech, případně v divadle či na vernisáži. A samozřejmě - v ložnici.

Proti Hřebejkovi, natož pak dalšímu oscarovému soupeři Angovi Leemu s Tygrem a drakem, je francouzský sok po stránce filmařské podívané nenápadný až krotký; díky scénáři a některým hercům však činí z konverzačního omezení nejvyšší ctnost. Stačí jen přečkat dlouhé představování figurek téhle vztahové partie: k továrníkovi patří jeho manželka, sestra, tajemník, osobní strážce, řidič a učitelka angličtiny. Z té se vyklube herečka, která přivede zase své přátele: číšnici - dodavatelku hašiše, která se zaplete postupně s oběma továrníkovými "lokaji", a volné společenství umělců včetně dvojice homosexuálů.

Každý to rád jinak (Le goűt des autres, Francie - 1999)
Režie:	Agnes Jaouiová
Scénář:	: Agnes Jaouiová
Kamera:	Laurent Dailland
Hudba:	Jean-Charles Jarrell
Hrají:	Anne Alvarová, Jean-Pierre Bacri, Alain Chabat, Agnes Jaouiová, Gérard Lanvin
Žánr:	komedie
Délka:	112 min.
Premiéra:	22. března 2001

Zlom, jenž prolne oba světy, trochu připomíná Americkou krásu: tam vyhaslého čtyřicátníka probudil půvab školačky, zde zasáhlo zralé kouzlo herečky. A tak se muž, který verše nesnáší a dobrý obraz nepozná, snaží groteskně, velmi po "allenovsku", vetřít do světa umění. Zprvu nerozezná tvůrce od snobů, nevnímá jejich posměšky ani snahy, jak zamilovaného mecenáše "pumpnout". To je naopak okamžik, kdy k němu pocítí soucit herečka, která až dosud jen suše opravovala hrdinova neumělá milostná vyznání v angličtině.

Od allenovské hry se však ta pařížská trochu liší. Jinak dávkuje sympatie mezi prosťáčky a snoby a také místo sžíravého vtipu volí spíše trapasy plné lítostivého studu. Jean-Pierre Bacri je kouzelný, když zhrzen vysedává v barech s bodyguardem a šoférem, rovněž oběťmi milostných trampot; sebepoznání a zmoudření však nevykupuje tak bolestně jako "kolega" z Americké krásy. Tahle příjemná, něžná, náladově přesná "Fracouzská krása" jako by smířlivě říkala: C'est la vie, takový je život - a život jde dál.