Nejde jen o akce, které pořádá a z nichž ty podstatné výstava připomíná – namátkou její Spirála solidarity, při níž řídila z padesát metrů vysokého jeřábu pohyb barevně oblečených jihoamerických sirotků – ale hlavně o skládání těl na inscenovaných fotografiích, jako by šlo o malbu, či dokonce o rituální stavbu zátiší.
Právě Ouka Leele vytvořila extravagantní kloboukovou kreaci pro film Pedra Almodóvara Labyrint vášní či "zasáhla" do Velázquezových a Rubensových pláten, když před nimi vytvořila vlastní výpověď od slavných obrazů kontextuálně odraženou.
Většina jejích fotografií pracuje i s komplikovanými básnickými názvy, které mohou být Ariadninou nití v bludišti vizuálních vjemů. "Když jsem skákala z klece, buňky mi vibrovaly v rytmu světla," hlásá jeden z nich, podtitul obrazu Osvobozená dvorní dáma. Autorka v něm zhmotnila smutek i odvahu, coby svobodná matka totiž musela odejít od své rodiny.
Leele navíc jako mladá přežila těžkou nemoc a dokáže ve svých fotografiích dát jasně najevo, jaký zázrak je život.
Póza, bolest, radost i stesk
Ouka Leele je pseudonym, fotografka si "přivlastnila" jméno hvězdy, kterou viděla na fotografii jednoho svého kolegy z madridského hnutí Movida. Takovou hvězdou je. Září, budí emoce, sama je neskrývá, naopak, staví na nich. Bolest, smrt, život, radost, smutek, utrpení, extravagance, nahota, odvázanost, póza. To všechno v její tvorbě můžeme spatřit.
Svá zátiší s lidskými těly pojímá expresivně a lyricky zároveň, udivuje mystikou i surreálnem, živočišností i spiritualitou. Je španělskou variací na Cindy Shermanovou, zakořeněnou v madridském undergroundu 80. let, zamilovanou do pop-artu a politicky nekorektních gest, později zklidněnou a mnoha oficiálními cenami ověnčenou fotografku, která miluje malbu a film. Synonymem pro její fotografie je vytržení – snové, duchovní, umělecké.
Výstava na Staroměstské radnici představuje jak starší práce Ouky Leele, tak její současnou tvorbu, černobílé "hromadné" inscenované fotografie i osobní barevné výpovědi.
Součástí expozice je i dokumentární film nazvaný Dosud nezveřejněná Ouka Leele, který popisuje autorčin umělecký přístup – bohužel však promítaný bez českých či anglických titulků.
Fotografie Ouky Leele jsou u nás čas od času k vidění (naposled v Institutu Cervantes či na Prague Biennale), takhle komplexně ovšem působí znepokojivě a intenzivně zároveň.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
