Neuskutečněné architektonické návrhy od konce 19. století po první republiku včetně sebrala do knihy Praha nepostavená teoretička architektury Klára Brůhová z ČVUT. Osa Pařížské (dříve Mikulášské) třídy a Čechova mostu dnes končí letenským svahem. Už od konce 19. století však existovaly projekty na prodloužení této linie směrem na sever. Jedním z prvních architektů, kteří se myšlenkou zabývali, byl Jan Koula. Zobrazen je Koulův návrh z roku 1907. Architekt tehdy zamýšlel vést novou komunikaci průkopem a na jejím začátku vystavět velkolepou bránu.
Autor: Architektonický obzor VI, 1907, t. 37 a 38.
Myšlenka protažení asanační třídy a Čechova mostu zůstávala živá i v dalších letech. V roce 1909 se konala soutěž na vyřešení vstupu na Letnou od Starého Města. Zobrazen je projekt Pavla Janáka, který navrhl v pokračování Čechova mostu tunel. Letenský svah pak opatřil geometrickou parkovou úpravou.
Autor: Návrhy vstupu na Letnou. Tunelem nebo průkopem, Styl II, 1909, s. 77.
Architekti se dlouhodobě zabývali také zástavbou letenské pláně. Jedním z nejplodnějších vizionářů byl Antonín Balšánek, který na Letné plánoval vystavět mimo jiné tzv. Město technické. Zobrazení ukazuje vizi z roku 1915. V průhledové ose dnešní Pařížské třídy měla podle tohoto Balšánkova návrhu stát budova České vysoké školy technické.
Autor: Antonín Balšánek, Tři náčrty pro zbudování c. k. české vysoké školy technické na Letné, Architektonický obzor XIV, 1915, s. 63.
Po roce 1918 byla Letná byla místem diskutovaným v souvislosti s plánovanou výstavbou nového československého parlamentu. Během prvního desetiletí fungování republiky pro Letnou vzniklo několik desítek takových projektů. Zobrazen je návrh parlamentu nad Štefánikovým mostem z roku 1928. Autorem projektu je Bohumil Hübschmann.
Autor: Max Urban, Letná, Styl XIV, 1928–29, s. 94.
Podle projektu Pavla Janáka ze soutěže na zastavění východní části Letné z roku 1929 mohla podobu Letné proměnit také velká serpentina táhnoucí se od Štefánikova mostu.
Autor: Styl XIV, 1928–29, s. 183.
Když se hledalo místo pro nový československý parlament, kromě Letné se uvažovalo také o jiných lokalitách. Především předsednictvo sněmoven se zasazovalo o to, aby nová parlamentní budova vyrostla blíže historickému centru. Zobrazen je projekt Jana Gillara ze soutěže na vyhledání místa pro parlament v roce 1929. Architekt projektoval výškovou budovu parlamentu do sousedství Národního divadla (zcela vpravo).
Autor: Adolf Benš, K ideové soutěži na vyhledání místa pro budovy poslanecké sněmovny a senátu, Stavitel XI, 1930, s. 9.
K zástavbě lákaly také lokality na Malé Straně, kupříkladu Kampa. Zobrazen je návrh Antonína Balšánka z roku 1909. Balšánek v tomto případě na Kampu projektoval budovu pro galerii českého moderního umění.
Autor: Antonín Balšánek, Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na pobřeží Vltavy, Architektonický obzor VIII, 1909, s. 13.
Myšlenka vystavět na Kampě objekt galerie přetrvala až do doby první republiky. V roce 1923 byla na toto téma vypsána architektonická soutěž. Zobrazen je návrh architekta Kamila Roškota, který kromě samotné budovy projektoval i úpravu nábřeží na Kampě.
Autor: Soutěž na náčrtky státní galerie československé v Praze, Styl X, 1924–25, s. 29.
Proměnit se mohlo také úpatí Petřína, kam byl plánován nájezd na tzv. Petřínskou komunikaci, jež se měla stát součástí dopravního okruhu kolem historického města. Zobrazena je vize Újezda s estakádou a novou funkcionalistickou zástavbou podle představ autorského tria František Svoboda – Bohumil Švarc – Miloš Vaněček. Projekt pochází ze soutěže v roce 1926.
Autor: Redakce, Soutěž na petřínskou komunikaci, Architekt SIA XXVI, 1927, s. 16.
V roce 1926 se soutěže na Petřínskou komunikaci se svým projektem zúčastnili také Josef Chochol a Zdeněk Pešánek. Na začátek cesty, do osy mostu Legií a Vítězné třídy, projektovali bránu v podobě monumentálního oblouku.
Autor: O. Starý, Petřínská komunikace, Stavba V, 1926–27, s. 105.
Velké změny byly svého času plánovány také pro Vyšehrad. Podle projektu Vlastislava Hofmana z roku 1915 zde mohla vzniknout nová velkorysá zástavba ve stylu tehdy oblíbeného architektonického kubismu. Asi nejmarkantnějším novým objektem se měla stát budova Zemského kulturně historického muzea na jihozápadním bastionu. Nechyběla ani mohutná schodiště spojující citadelu s nábřežím. Vlevo je pak možné vidět plánovanou sochu Libuše v nadživotní velikosti.
Autor: Spisovna IPR Praha, neinventarizované fotografie.
Odlišně mohlo vypadat i území pod Emauzským klášterem, kde dnes stojí ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí. O regulaci této lokality se vedly debaty už od konce 19. století. Jednu z alternativ představil v roce 1910 architekt Alois Dryák, který pro prostor kromě veřejné budovy v čele Palackého náměstí projektoval také lázně a park s pergolou.
Autor: Proti zastavění pohledu na Emauzy, Za starou Prahu V, 1914, s. 5.